ského ústavu historického, uvedl v naši literaturu A. Kraus, Husitství v literatuře II (1918) 36. Snad nepřijdu nevhod jeho otiskem, zvláště mohu-li dodati, že v nepatrném asi jen přepracování hráno bylo i 1723 na piaristickém gymnasiu benešovském a tedy nepochybně mnohem častěji, než jsme náhodou zpraveni. Název nepřístupné hry benešovské, chované prý nejspíše mezi Joannei křížovnické knihovny pražské, zapsal aspoň šťastně Zíbrt, Bibliografie čes. historie I, 23855.

Národopisná literatura slovenská je vzhledem к bohatosti a složitosti národopisného obrazu Slovenska chudá kvalitativně i kvantitativně. Několik velmi dobrých monografií, několik cenných článků je skoro vše, z čeho si máme utvořiti obraz o rozčlenění a navrstvení lidové kultury slovenské.

Není o tom pochyby, že základem vědeckého zpracování je monografie ; ale tyto nemají býti pracovány tak, aby popisovaly nějaký teritoriální úsek nebo zjev jako sám pro sebe, násilně vytržený ze svého prostředí, leda by ošem šlo skutečně o zjev isolovaný, což však se v národopise nestává. Monografie má jenom tak plnou cenu, když aspoň v hlavních rysech přihlíží к celkovému charakteru prostředí. Jinak vznikají mezi jednotlivými pracemi velké trhliny, jež zaceliti vyžaduje mnoho práce a je málo vděčné.

Článek tento má naznačiti v krátkosti několik směrnic, jakousi přehlednou skizu Slovenska po stránce národopisné, tak aby další práce již zapadaly do určitého prostředí. Jsem si toho vědom, že při uvedeném nedostatku odborné literatury tento přehled nemůže býti již definitivním, že dalším postupem práce bude se vždy více doplňovati a jeho obraz členití, jistě i korigovati, ale v hlavních liniích zůstane již asi pevný.

V národopise slovenském je nevyjasněna hned první důležitá otázka, zda je možno národopisně dokázati kmenové rozdělení a jaké. Historie je více předpokládá, jako něco přirozeného, než dokazuje. Také národopis je více předpokládá, a ty skupiny, jež by bylo možno považovati za doklady starých kmenů, stejně dobře by bylo možno vyložiti jako oblasti kulturní, vzniklé vlivem faktorů, jež vždy mají rozhodující vliv na vytvoření národní kultury. Jsou to vlivy přírodní a his'torické. V prvé skupině jsou to rozdíly vertikální, vodopis, složení půdy, poměry klimatické a m. j.; do druhé, počítáme mimo význačné události politické otázku osídlení, kolonisaci, vývoj sociální a pod.

Vezmeme-li v úvahu všqchy tyto složky, vidíme, jak se s překvapující přesností shodují v tom, že základem celého národopisu slovenského je bipartice: úrodná a teplá nížina, oblast starého slovenského osídlení, jak ve své základní práci o Starém Slovensku ukazuje Cha-loupecký, a proti tomu oblast severní, hornatá, méně úrodná, pokud jde o kompaktní osídlení, zalidněná mnohem později a s podstatně jiným historickým vývojem, a to jak po stránce politické, tak i sociální a se stanoviska národopisného možno dodati i lidově kulturním. Při tom