se obě tyto části v pravém slova smyslu prostupují, — opět úplně ve shodě s přírodním reliefem půdy, — a to tak, že jižní oblast postupuje údolím Váhu, Nitry, Hronu a Ipoly značně na sever, a severní naproti tomu sestupuje po hřbetech horských, hlavně Nitranskými horami, z části i Ptáčníkem a Slovenským Krušnohořím značně na jih.

Není zde místa podrobnostmi charakterisovati obě části. Jen stručně možno naznačiti, že prvá je nížina průměrné výšky 106—130 m, vytvořená nánosem řek, jichž dolní tok je zařezán nepravidelně a je dosti široký. Půda je tu až na menší části (štěrkové a pískové nánosy) velmi úrodná, namnoze černozem. Podnebí velmi teplé, v létě parné, s málo dešťovými srážkami. Je tu málo lesů. Po stránce historické je to území, jak již výše bylo pověděno, nejstaršího, nepřetržitého osídlení, pestrého původu. Ovšem pro dnešní otázky národopisně-kulturní nemá významu jiné obyvatelstvo než slovanské. Nevěřím, že by i při hejpodrobnějším studiu národopisném v dnešním národopisném obraze v nejširším slova smyslu (tedy po stránce anthropologické) se tu ještě objevily stopy starších kultur a staršího obyvatelstva. Oblast tato byla odedávna širokou kulturní cestou mezi západem a východem, ale proudy tyto neplynuly tu klidně, ale právě proto, že krajiny ty byly politicky velmi důležité, a jejich držení dávalo často rozhodující moc nad střední Evropou a do značné míry i klíč к východu, byly přerušovány řadou bouřlivých politických událostí, z nichž pro náš úkol nejdůležitější jsou války turecké. Každé podobné rozrušení mělo za následek seslabení obyvatelstva, často ovšem jen místně a na krátkou dobu úplné vyhlazení; a teprve, když nastal klid, vracelo se staré obyvatelstvo nebo přicházelo nové. K tomu přistupovala kolonisace, německá asi výlučně ze sousedních zemí alpských, maďarská z východu, chorvatská průběhem a po válkách tureckých, a ze zemí českých ne sice hromadná, jen sporadická, ale za to kulturně dosti významná kolonisace z Moravy. Přirozeným pojítkem bylo tu dolní údolí Moravy, otvírající se na sever široce do oblasti moravského Slovenska, Hané a západní části střední Moravy. Bylo tedy v této části obyvatelstvo dosti rozmanité, v častém pohybu, ovšem také na důležité křižovatce kulturního směru severozápadního к jihovýchodu. Také sociální poměry se tu vyvinovaly podstatně jinak než na severu. Velmi úrodná půda dala vznik velkým šlechtickým a církevním latifun-diím, bylo zde nepoměrně méně malých statků zemanských než na severu, málo usedlostí selských ve smyslu českém a poměry tyto se horšily pro sedláka směrem na východ a jih, lepšily se ve směru opačném.

Jak zcela jiné byly poměry na severu. Je to kraj vysokých a rozlehlých horských hřbetů, táhnoucích se rovnoběžkově i poledníkově. Kraj velikých lesů, jež s výjimkou menších poříčních rovin po dlouhou dobu táhly se až po břehy řek a potoků. Je to kraj rozlehlých horských planin, výborných pro pastevectví. Podnebí je tu drsné. I tu jsou plochy úrodné půdy, ale jsou to plochy rozsahem malé a jejich hospodářský význam je zmenšovám často drsným podnebím. — Archeologie zná tu sice velmi staré osídlení, ale jistě tu nikdy v starší době nenabylo většího rozsahu. Kmeny, jež staré historické zprávy uvádějí, byly menší, jistě pastýřské a jejich pobyt tu měl sotva delšího trvání. Opět je to výše uvedená práce Chaloupeckého, jež nám dokazuje, že osídlení,