stěží najdeme podobné v oblasti starého osídlení. Tudy nejenom přecházely rozmanité kulturní vlny a vrstvily vždy nové a nové formy života, ale i vyhlazovaly staré. Naproti tomu jsou tyto starobylé vesnice často původu dosti mladého. Do nich bylo patrně přesazeno obyvatelstvo z chudších krajin staršího osídlení, kdy zde ještě žilo obyvatelstvo starým způsobem. Tím zanesen byl obraz života slovenského na příklad ze šestnáctého století, kdy ještě se mnoho neodlišil od staroslovenského, do jakéhosi zátiší, kde se uchoval, vzdálen ostatních proudů kulturních až na naše dny. K tomu napomáhala i příroda. Bývají takové oblasti položeny v horách, v kotlinách. Cesta do nejbližšího většího města bývá daleká a nadto znesnadňována neschůdnými cestami, potokem, jenž ji zaplavuje, sněhovými vánicemi a pod. Obyčejně je také na této dlouhé cestě větší vesnice, jež přijímá jaksi úkol prostředníka, a odkud se zásobují, a tím styk s městem ještě více se omezuje. A poněvadž to bývají často dědiny chudobné, nelákají cizí; nanejvýše domácí odtud odcházejí. V dřívější době i tento proud z vesnice byl poměrně malý a ona úzká spiatost celku stačila absorbovati, řekl bych vstřebati vše, co cizího bylo sem zpět naneseno. — Nyní se však poměry podstatně mění. V takovýchto osadách vzniká přelidnění, mnoho jich odchází a zase se vrací, a tím je starobylý jejich ráz rozrušen.

Mám za to, že již z tohoto krátkého náčrtku je patrno, jakou mají tyto kraje cenu pro národopis. Ne, že by podaly vše. Úplný obraz dostaneme, když sebereme veškeren materiál a všude budeme pátrati po původních starých formách. Vždy se najdou zajímavé úlomky slovenských starožitností. Ale tyto archaické skupiny budou v nich osami, někdy i měřítky.

Bude zajímavé sledovati, jak tomuto obrazu národopisnému odpovídá rozdělení obyvatelstva po stránce anthropologické. Je samozřejmo, že jestliže v národopisném rozlišení těžko hledáme dělící linii, bude to tím nesnadnější v otázce typu. Můj velký materiál o slovenském ditěti není ještě zkontrolován a ověřen. Ale přec mohu aspoň několik slov i v té věci naznačiti.

Na Slovensku jsou zastoupeny typy světlý, to jest světlé oči, světlé vlasy a světlá pleť, — typ tmavý, tmavé oči, tmavé vlasy a tmavá pig-mentace kůže, — a ovšem nejvíce je tu jako v ostatních našich zemích středních a smíšených typů obou výše uvedených. Ve středních oblastech, zvláště v okolí oněch národopisně starších skupin je nepoměrně více typu světlého. Při tom jsou oči buď šedé nebo světle modré a vlasy v odstínu, jenž je mezi barvou lnu a konopí. Zajímavo je také, že mezi ženami je v těchto oblastech tento typ mnohem více zastoupen než mezi muži. Nejlépe je to patrno ve vesnických školách, kde rozděleně sedí hoši a děvčata; hoši jsou skoro vždy mnohem tmavší než děvčata ve stejném s nimi věku. A tento rozdíl se udržuje i do dospělosti a je znám i obyvatelstvu, jež o tom má průpovědi. К jihu a východu, zvláště tam, kde je к východu krajina otevřená, přibývá tmavého typu a to nejen v čistém jeho odstínu, ale i ve smíšeném. Jestliže na jihu se v některých krajinách objeví znovu větší procento typu světlého, je to jednak asi vlivem kolonistů německých anebo v poslední době příchodem československého obyvatelstva (tak v okolí N. Zámků vlivem československých železničních zřízenců). Vedle tohoto rozvrstvení jsou ovšem zajímavé lokální varianty. Jednak