jsou přirozeně odchylky vlivem hospodářských podmínek; velmi působí i větší pohyblivost a stěhování obyvatelstva. V krajinách chudých a tam, kde se lid nemísil, je obyčejně typ menší, tváře málo pěkné, ale za to velmi otužilý ve snášení trampot života. V jiných částech, zvláště na lepší půdě je lid nejen postavy statné (nikdy však hřmotné anebo otylé), ale najdou se i kraje neobyčejně pěkných tváří, jež někdy opravdu překvapí jemností rysů a pleti, jež tak málo odpovídá těžkému jejich zaměstnání. Ale podrobné studium přinese jistě ještě řadu jiných zajímavostí, a to jak v oblasti severní, tak i jižní. Jen ještě v tomto krátkém přehledu možno se zmíniti, že jsou tu uchovány zbytky mongolského typu, poblíže bývalých bran zemských, kam Maďaři ve středověku usazovali tento mongolský element na stráž.

Názory o písni lidové a úkolech jejího studia změnily se zajisté od doby, v níž vznikly klasické naše sbírky lidových písní, značně. Abychom měli pro další úvahu před očima tento fakt, přehlédněme, jak se vyvíjel sám pojem písně lidové. V nejstarším období zájmu o lidovou píseň, jež můžeme ohraničiti přibližně asi lety 1814—1835, převládal estetický pojem lid. písně. Lidovou písní byla ona lidová píseň, jež odpovídala apriorně zkonstruovanému pojmu lidovosti. V druhém období (asi v letech 1835—1880) převládá pojem produkční. Lidovou písní jest to, co vzniklo v lidu, t. j. zpravidla lidu venkovském. V třetím období (od r. asi 1880) ujal se pojem recepční. Za píseň lidovou se pokládá ta, již lid přijal za svou a již podržel. Zde teprve jsme u čistě vědeckého,pojmu písně lidové, jenž umožňuje teprve vpravdě vědecké badání o ní. Úkolem tohoto badání pak jest poznati, jak lidová píseň vzniká, žije a odumírá, stanovití zákony tohoto jevu bez jakéhokoliv apriorního předpokladu. To znamená především, že studují se i písně esteticky méněcenné, že studují se dále i písně, jež nevznikly v lidu anonymně, ale jež lid přijetím jich ověřil, t. j. písně zlidovělé. A právě studium těchto písní se ukázalo zvlášť plodným, neboť jest usnadněno tím, že známe přesné původní znění písně. Můžeme tudíž vývojové řady z variantů jejich seřa-zovati s daleko větší jistotou než u písně původu lidového, anonymního, neznámého. Toto nové pojetí úkolu studia písně lidové však naráží na veliké překážky. Myslím na vliv, jejž na ustrojení starších sbírek písní měl estetický a produkční pojem písně lidové. Objasněme si tento vliv třeba právě na písních zlidovělých.

Do rozsahu estetického pojmu písně lidové zapadaly po případě

i písně zlidovělé, ale poněvadž do něho zapadaly i písně, jež, jsouce původu umělého, vůbec nikdy lidem přijaty nebyly, nemůže pro nás okolnost, že píseň umělého původu se vyskytuje v některé sbírce těchto sběratelů (na př. u Čelakovského), býti průkaznou, že dotyčná píseň skutečně byla rozšířena v lidu. Neboť pro tyto sběratele byla píseň „v duchu lidovém" lidovou už před tím než se v lidu ujala. Se vzrůstem