lidopisného zájmu šíří se odpor proti písním původu umělého. V souhlase s hlediskem produkčním se pokládá za důležité jedině to, co lid vytvořil, písně zlidovělé se počínají vylučovati ze sbírek. Pokud se v nich přece vyskytují, jest to zpravidla dozníváním pojetí estetického. Byly pojaty pouze proto do sbírky, že duchem svým odpovídaly představě lidovosti.

Tedy dvoje súžení úkolu sběratelského při starších sbírkách jsme zjistili: estetickým zřetelem a zřetelem к původu písně. Nezřídka působilo i rozlišování „nepokažené" poesie lidové a „poesie obskurní" a písně tříděny i s hlediska etického. Z toho všeho jest zřejmo, že klasické sbírky naše podávají nám jednostranný obraz lidové písně. Ba ony zřetele uvedené působily přes dávno již přijatý teoretický názor modernější na sběratelskou praksi ve stejném smyslu až do doby nejnovější.

Na počátku každého studia lidové písně však stojí nutnost míti dostatečnou, ba co největší zásobu variantů, zásobu všestrannou, neomezenou nijakými zřeteli vedlejšími. Z toho vyplývá, že je nutno doplniti sbírky lidových písní jinými způsoby, které by nahrazovaly jejich zjištěnou jednostrannost. Úkol tento v přítomnosti (a pro nedalekou minulost) dá se řešiti důslednou opravou metody sběrací (a také se tak řeší), pro minulost vzdálenější jest však jeho řešení obtížné. Chci zde upozorniti na rukopisné zpěvníky lidové, jaké si jednotlivci v lidu pořizovali a pořizují pro svou vlastní potřebu, jakožto na důležitý doplněk starších našich sbírek, zároveň však jakožto na důležitý pramen pro poznání písně lidové vůbec.

Myslím tím rukopisné zpěvníky, jaké si jednotlivci v lidu pořizují pro vlastní potřebu. Často bývají rukopisné partie takovýchto zpěvníků spojeny v jeden celek s písněmi kramářskými, svědčíce tak výmluvně též o významu kramářských písní pro vývoj písně lidové. Tyto zpěvníky považuji z několika důvodů za důležité. Předně máme v nich výmluvný výbor toho, co lid rád zpívá. Výbor, jenž často bývá i časově označen tím, že zpěvníky tyto bývají datovány. Především ovšem jsou dobrým svědectvím proto, co nového do tradice lidové vniká. Poněvadž však lidoví zpěváci si do nich opisují písně oblíbené v jiných krajích (ať vzpomenu jen zpěvníků vojáků), doma však neznámé, jsou i dobrým svědectvím pro místní rozšíření písní. Výbory tyto jsou pořizovány pro praktickou potřebu zpěvákovu a každý jiný zřetel než obliba písně tudíž při jich sestavování odpadá. Původci jejich pojali proto do nich i písně, jež bychom označili jakožto esteticky méněcenné nebo jakožto mravně defektní. Ale právě tyto písně pro objektivní studium lidové písně bývají velmi důležité, tak na př. obscénní písně pro studium lidové písně metodou psychoanalytičkou. Ú těchto zpěvníků lidových jest zkrátka vyloučen jakýkoli subjektivní zřetel sběratelův, jenž začasté omezuje jeho sbírku. Naopak podávají nám tyto zpěvníky se stanoviska zpěvákova nejsubjektivněji pořízený výběr, jsou tedy relativně nejpádnějším dokladem o tom, že se píseň, do nich pojatá, v lidu opravdu zpívala.

Ale i jinak jsou zajímavé. Neboť podávají nám také text způsobem nejvěrnějším. Zde zpěvák písně sám text napsal, nemůže tedy býti vlastně ani text z jeho úst zaznamenaný věrnější (pokud z textu odstraníme písařské chyby, lehce poznatelné). V těchto záznamech lidových bývají zajímavé doklady oněch nejdrobnějších změn, jež se v tradici s písněmi dějí, jako jest na př. zapomínání slov a veršů, záměna jejich, změny