způsobené špatným porozuměním některému slovu. Tyto nejdrobnější změny často při zapisování sběratelem přicházejí v niveč, ne-li ani tím, že sběratel je pokládá za kazy a odstraňuje je, tož již subjektivním slyšením poslouchajícího sběratele. A přece jsou tyto drobné změny pro vypátrání psychických zřídel jevu obměňování písní lidových velmi důležity. Ze ovšem nutno texty těchto zpěvníků před použitím podrobiti přísné textové kritice, netřeba připomínati.

Podepsaný měl příležitost obírati se jimi při shledávání variantů zlidovělých písní, pro něž jsou tyto zpěvníky zvlášť úrodným polem. Spolu se zpěvníky t. zv. společenskými, tištěnými a kramářskými tisky jsou obyčejně průchodným stadiem zlidovělých písní. Obsahují jich průměrně hodně. V devíti prohlédnutých zpěvnících (z nichž některé pocházely z vrstev polovzdělaných a byly tedy méněcenné, našel jsem celkem 32 dokladů rozličných zlidovělých písní. Pro studium pochodu, jímž se písně lidové šířily mezi lidem, jsou důležitým dokladem. Vedle řady zajímavých dokladů pro drobné změny vyskytuje se v nich jedna z prvních změn, jež se s písněmi v lidu dějí, totiž na konec písně jsou přivěšeny nové sloky. Tak jsem našel Čechovu píseň „Ještě jen se mnou pojď" doplněnu o sloku:

Stejně V. Nejedlého „Ukolébavka" (Spi má zlatá) najde se v lidovém zpěvníku rozšířena o dvě sloky. Lidový zpěvák udělal jimi z líčení zvráceností světa subjektivně zahrocenou píseň, jíž napomíná svou milou, aby nevěřila jiným. Někde jest přidána sloka z příčin formálních. V staré písní „Po půlnoci dřív než kohout" jest na př. vsunuta sloka, protože zpívají se vždy dvě a dvě sloky na jeden nápěv a píseň má lichý počet slok.

Ani větší změny přirozeně nechybějí. Tak jsem našel v lidovém zpěvníčku ze Strážova na Šumavě Šnajdrovu „Cikánku" rozšířenou z pěti původních slok na jedenáct. Jiný velmi zajímavý doklad našel jsem v rukopisném zpěvníku Holštejnově ve sbírkách výboru pro lid. píseň v Praze. Známá píseň Chmelenského „Nad Berounkou pod Tetínem" jest tu úplně nově přebásněna a ovšem rozšířena ze šesti původních slok na dvanáct. Předlohou skladateli nové písně byl pouze děj písně, slovně se vůbec textu nedržel, ale složil píseň novou.

Těchto několik drobných příkladů postačiž jakožto doklad pro zajímavost látky, již poskytují rukopisné zpěvníky lidové. Obecné důvody, jež mluví pro jejich důležitost, jsem uvedl na začátku. Bohužel tato část sběratelské činnosti národopisné došla dosud velmi málo povšimnutí, podobné jako sbírání kramářských písní, t. zv. špalíčků, jež víc a více postupem doby mizejí. A přece jest všude těchto zpěvníků hojnost a časem, když se zásoba zpívaných písní změní nebo majitel umře a pod., stávají se tyto zpěvníky pro své majitele bezcennými. Bývají pak obyčejně pohazovány a ničeny, zatím co jich sbíráním mohl by se sebrati neocenitelný materiál pro studium lidové písně.

Nebylo by možno při příležitosti Národopisného sjezdu letos v létě podniknouti něco pro organisaci této sběratelské práce?