Roku 1921 podával v 1. sešitě I. ročn. nové pařížské Revue des études slaves prof. Jiří Horák velmi pracný a informativní přehled československých studií národopisných. Pochváliv práce příslovné (a pohádkové) končí (I, 89) svůj přehled studií lidové prosy touto smutnou informací o našich hádankách:

„Ľétude des formules de devinettes, par contre, est pour le moment á peu pres délaissée. Tout travail comparatif fait défaut et personne merne n'a encore tenté de cataloguer ni ďanalyser les études déjá faites, bien que le chercheur tchěque puisse trouver dans le folklore européen des travaux précieux sur* lesquels il pourrait s'appuyer." To je informace celá; Horák nemohl uvésti vskutku práce ani jediné — a neřekl-li méně, více říci nemohl. Ale skoro totéž řekl před 25 lety Jan Soukup v Českém Lidu (V, 330—331), vypočítávaje, čeho к vědeckému studiu hádanek bude potřebí: výpočet jeho byl ovšem velmi neúplný, ale i tak čtenář viděl, že schází dosud vůbec všecko. A za 25 let se věci nezměnily; Horák mohl po čtvrtstoletí opakovati úsudek, jejž Soukup pověděl o celém století vědecké práce předchozí.

Unes je však přece již možno desideratum Soukupovo a Horákovo, jež tak dlouho zůstávalo jenom pium desiderium, splniti. A to v rozměrech, jichž ani Soukup ani Horák nemohli tušiti. Nálezem textů Kla-retových, o nichž jsem podal předloni (1923, str. 114—116) na tomto místě předběžnou zprávu, nabývají nejenom naše studie pevné a jisté opory, ale literatura naše staví se zároveň v čelo ostatních evropských. Chci proto s tohoto stanoviska osvětliti naše hádanky; nejde mi zde o úplný a zevrubný výklad celé látky, nejde mi také o kritiku prací starších: chci jen ukázali, jak dnes — ve světle Klaretově —tyto věci vypadají.

*

Horák odkazuje к pracím evropské literatury. Míní tím ovšem známé „FF Communications" helsingforské, kde neúnavný a všestranný Antti Aaene věnoval naší látce (ve IV. díle, 1918—1920) 3 svazky — № 26, 27, 28 — svých základních „Vergleichende Rätselforschungen" (I, 178 str., II, 216; III, str. 59). V úvodě I. sv. podává (jako podal již dříve metodiku studií pohádkových) nárys své metody, v závěrku 111. sv. soupis tištěné a rukopisné literatury i pramenů (jednotlivých sbírek); práce sama skoro na 400 stranách probírá jenom