7 hádanek: písmo, rok, člověk, dvou-, troj- a čtyrnoh, kráva, jezdec a pták bezperák; jsou to (spolu se starší jeho prací z r. 1917 v Journal de la Société Finno-ougrienne, kde probírá hádanky o strace, vejci, ohni a kouři) více doklady a ukázky theorie dříve vyložené, nežli náběh к zpracování látky celé. Proti ohromné práci Aarneově ustupují předchůdcové a následovníci jeho, jako Petsch, Heusler, Schultz aj., do pozadí. Aarne uvádí literaturu velmi zevrubně — tam čtenář nalezne tedy poučení důkladnější.

Byly sice již před Aarnem práce podobné, velmi pěkné a důkladné. Gaston Paris věnoval v úvodu ke sbírce Rollandové 1877 jen několik, ale za to znamenitých a vyčerpávajících, řádek naší látce; zrovna tak Pitre 1897 v obšírném výkladu ke své sbírce informuje velmi pěkně; atd. Ale v knize Aarneově je všechna tato starší práce již zužitkována a oceněna.

Není potřebí vytýkati přednosti práce Aarneovy: chválí se sama. Spíše si všimněme toho, co v ní nenalezneme: mimo literaturu ruskou jsou mu práce a sbírky slovanské, zejména západoslovanské, téměř neznámy. Také středověká literatura latinská je poměrně málo zastoupena. Geografický přehled je přesnější než výklad historický: v těchto směrech podávám tedy doplňky, jinak to, co u Aarnea nalezneme, již předpokládaje.

*

Aarne podává také stručný přehled dějin hádankových studií. Fin Christfrid Gannander vydává 1783 první větší sbírku hádanek („ Aenigmata Fennica. Suomalaiset Arwotuxet Wastausten Kansa"); jeho práci znovu vydal a daleko rozmnožil veliký Elias Lönnbot („Suo-men kansan arvoituksia" 1844; 2. vyd. 1851) až na 2000 čísel, к nimž připojil 187 estonských. První moderní vědeckou sbírku, s udáním pramenů, variant, paralel a výkladů, vydal však teprve 1877 Francouz Rolland (v. níže); vzorně a v každém směru dokonale sebral 1887 J. Árnason v 1194 číslech hádanky islandské. Daleko předčil nade všechny (podle slov Sébillotových) 1897 Pitke sbírkou sicilskou, s nímž zároveň téhož roku sebral přesně a důkladně hádanky meklenburské (2141 čísel) Wossidlo. V těchto sbírkách, jejich úvodech a poznámkách, je zároveň uložena ohromná látka srovnávací, bezpečný podklad studií Aarneových.

Největší sbírku tištěnou vůbec (hádanek estonských) vydal M. I. Eisen — a Estové s Finy mají dnes nejlépe a nejbohatěji sebrány také hádanky. „Liter, společnost finská" (v. o ní Horák, Úkoly a cíle národ, čsl., 1925, str. 95—97) sebrala redakcí K. Krohnovou skoro 40.000 hádanek finských a karelských (v rukopise) — a ještě více, redakcí Wachtbergovou, hádanek estonských. Není pak ovšem divné, že Fin Aarne mohl složití základní dílo tohoto vědeckého odvětví.

V dalekém intervallu následují práce slovanské; Srb КАРАЦИТ1 sebral jich prvý 166; Rus САХАРОВЪ více, 211; Karadžičovu sbírku překonal 1877 НОВАКОВИЪ (5000 čísel — ale v tom je plno látky knižní, umělé), sbírku Sacharovovu САДОВНИКОВЪ (2. vyd. 1901,2504 č.). Ale poměrně nejlepší jsou malé, leč přesné a vzorné sbírky polské (Gdstawicz sebral nejvíce, 470 hádanek a 100 „łamigłówek").