Na konec přicházejí práce české a slovenské. Žádná není samostatná. Nejlepší jsou sbírky (asi po 200 čísel) Erbenova v Prostonár. č. písních, Bartošova v Našich dětech a Prášková ve Vlastivědě slezské. Máme sice také dvě „tisícovky" : (anonymní, Vorovkova) „Tisíc a jedna hádanka" z r. 1889 a J. Kubiöka, Vtipná kaše.. . 100Ó lidových hádanek (1922) — ale obě došly toho čísla jen tím, že přijaly velmi mnoho vět umělých, nelidových. Opakovali bychom jenom slova Horákova a Soukupova, kdybychom chtěli ceniti a souditi.

*

Věda ovšem přicházívá vždy pozdě po své starší sestře, umění. Vlastní rozkvět hádanek je tedy — i u nás — dávno před dobou, než někoho vůbec napadlo je sbírati anebo dokonce vědecky zpracovati.

Jako tak mnoho jiného, i hádanka má svou kolébku na Východě. Gius. Forlani vydal nedávno sbírku hádanek syrských („Di una rac-colta di adovinelli in lingua siriaca" — 28 hádanek XIV. stol. původu biblického; v Rendiconti delia R. Accad. naz. dei Lincei, třída věd morál., 1924, vol. XXXIII, fasc. 4°—6°, str. 77—80; starší sbírku Azra-kovu t. XXXII 37—50 s informací o jiných sbírkách syrských); známy jsou hádanky arabské; nejznámější ovšem hebrejské (informuje A. Wünsche, Die Rätselweisheit bei den Hebräern, Lipsko, 1883): ale vliv jejich se projevuje u nás teprve křesťanstvím — a tam náleží také výklad o nich.

Hádanky indoevropské, s nimiž se chceme (přes Aarneův požadavek geografické souvislosti) zde výhradně obírati, počínají již na úsvitě všeho našeho literárního snažení, ve véd ech starých Indů. Zcela po orientálním zvyku nalezneme tu hádanku jako pevnou součástku celého života; hótar, rší i bráhman dávali je králům a královnám při velikých obětech; zápasy pěvců luštily jich celé řady; byly mezi nimi mnohé záhadné a ještě více necudných anebo dvojsmyslných, také královnám předkládaných. Ptá-li se n. př. hótar: „Kdo putuje sám?" „Kdo se znova rodí?" „Co je proti sněhu?" „Co je velké rozestření?" — a odpovídá-li adhvarju: „Slunce" — „měsíc" — „oheň" — „země", vidíme tu nejstarší formu našich hádanek dnešních. Nejznámější je ovšem sbírka 52 hádanek védských v Rksamhitě I, 164 (jiná recense je v Athar-vavédu, 9, IX, 10 a j., srovn. překlad A. LuDwreüv a poznámky Zubatého 1884 v Sborníku Kvíčalově 60/1), jež důkladně rozebral Haug („Vedische Rätselfragen und Rätselsprüche" v Sitzungsber. bavorské Akad. 1875, II, 457—515) — jednu z nich, hádanku o roku, můžeme hned uvésti.

(4a rok.) V Rgvédu je forma hádanky o roku několikerá a vždy nejistá. Jde jednak o formu (kola) se 12 paprsky, jednak o formu (otce) se 12 syny; žádná z nich se nevyskýtá u nás. Informuje o nich zevrubně Aarne (I, 74—178), к němuž mohu odkázati.

Aarne ovšem (na u. m.) nezná žádné látky české: máme však u Erbena 4 hádanky české (1.—4.) a dvě moravské (Bartoš 157); kromě nich pak nejstarší formu XIV. stol. v úvodu Klaretova Enigmatiku. Srov-