str. 4
nání s materiálem Aarneovým je velmi zajímavé. Řídké a nové jsou varianty Bartošova (v. níže 2.: 365 ptáků, 52 čápů, 12 kurotví a 3 vejce) a podobná jí Erbenova (4.; 1 strom, 365 lístků, 52 kvítků, 3 míšeňský jabka). Erbenova var. 3 (12 panen, 1 postel, žádná na kraji) znamenala, jak i srovnání Erbenovo (s č. 88) ukazuje, původně kolo, nikoliv rok; nenáleží sem tedy vůbec.
Ještě zajímavější však je rozbor Erbenovy var. 2:
„Stojí, stojí chrám — v tom chrámě sloup,
na sloupě dvanáct domů — v každém domě třicet trámů
a dvě věci ustavičně veskrz chodí."
|
Erben necituje pramene, ani paralel, naše sbírky toho znění neznají, neslyšel jsem ho nikde. Je to ovšem známá orientální verse perská, rozšířená v literaturách látkou o Achigarovi (v. Aarne). U nás zdomácněla z překladu „života Ezopova", v němž r. 1556 měla tuto formu:
„jest veliký chrám, v tom veliký sloup, na tom stojí 12 měst a každé město jest přikryto 30 trámy, na kterýchž dvě věci ustavičně běží" (A. Truhlář, Ezop. fábule, str. 46; později neměněno).
Ale „dvě věci" Albínova textu jsou chybný překlad Brantova „Wiber" (Weiber) jak ostatně jasně ukazují varianty Aarneovy („deux dames" atd.). A tím poznáváme, že Erbenova hádanka je knižního, pozdního původu, nejspíše z nějakého přetisku Ezopa XVIII. stol. Erben ji přejal z Rozuma č. 248; Rozum (snad) z litomyšlského vyd. Ezopa (ex. Mus. kolem r. 1800, str. 69). Rozum změnil 'města' v 'domy', což Erben podržel; změnil konec takto: „a dvě věci skrze tp ustavičně jdou," což Erben poopravil, jak uvedeno, ale shoda je přece evidentní.
Za to hádanka první Erbenova (k níž cituje var. rusín., rus., slov. a litev.):
„Stojí, stojí dub — na tom dubě — 12 větvi;
na každé větvi — po 4 hnízdách
a v každém hnízdě po 7 vajíčkách"
|
se dochovala podnes v lidu; Bartoš uvádí var. moravskou (157)
„Roste, roste dub — na tom dubě 12 haluzí;
u každé haluzi 4 hnízda,
v každém hnízdě — 7 mladých."
|
Je to nejstarší a nejrozšířenější forma středoevropská (v. Aarne) (také polsky: Kolberg, Pokucie 1889, IV, č. 117) — a její původní a nejstarší vůbec (Aarne zná jen mladší) formu nám zachoval Klaret v úvodu:
„Una m e an s arbos retinet ramos duodenos;
Omnis enim rami restant nisi bis duo nidi,
Quolibet in nido septem volucres retinendo:
Quevis ibi volucrum recipit nomen propriatum:
Gig-nere non cessat, cum mundo vivere restat."
|
Mistr Klaret má ještě úplnější (starší) formu: dni mají svá jména atd.; ukazuje nám tedy nejenom pramen dnešních našich variant českých, ale zároveň nejstarší, dosud neznámou, původní formu evropskou. Dosud
|
