str. 5
přesně touž formu zachovala hádanka lotyšská (Ulanowska, Zbiór, XVI, Č. 57.)
Ale vedle této úvodní, parádní, má Klaret v textu (č. 95, v. 212/5) lidovou :
„Sunt sexaginta volucres cum quinque trecente
Atque duodeni griffones, tres quoque nidi;
Hü simulac unum generant ovumque per annum:
Annus habendo dies numero festivaque menses"
|
— souvisí patrně s lidovou moravskou (Bartoš 157)
„365 ptáků, 52 čápů, 12 kurotví a 3 vejce snesli" — znění patrně porušené, neboť těch 365 ptáků = 1 roku, tedy vejce jen jediné.
Aarne (I, 101, 111 atd.) uvádí jenom varianty estonské a ruské téže kvality; n. př. (rus.) :
„Trista orlov — pjafdesjať sokolov ■— derevo suchoje — verch zolotoj"
„Trista šesfdesjaf pjať galok — pjafdesjaťdva sokola —
dvěnadcať orlov — sosenka zolota, makovinka suchaja" atd.
|
Aarne míní, že tato varianta (365 ptáků — 1 vejce, 12 orlů, 3 hnízda) vznikla až později ze základu stromového vynecháním začátku. Je ovšem nepochybné, že je již velmi pozdní, z doby úplně rozvitého křesťanství, jak svědčí tři hnízda = 3 boží hody. Ale doklad Klaretův, opět nejstarší a nejpůvodnější ze všech, svědčí, že byla již v pol. XIV. stol. dobře známa.
(5. Řecké.)
Jak a pokud souvisí bohatá látka orientální s látkou evropskou, není ještě prozkoumáno. Nejstarší poesie řecká je jich prosta (o hádankách novořeckých je řeč níže) — dobře informují Wolfg. Schultz, Rätsel aus dem hellen. Kulturkreise I, II, 1908—1912 (v Mythol. Bibl. III, I a V, I) a Ohleet, Rätsel u. Rätselspiele der alten Griechen, 1912; teprve pozdější zprávy připomínají některé lokální zvyky, podobné indickým. Nejznámější řecká jest ovšem hádanka thébské sfingy o člověku, zvířeti ráno 4nohém, v poledne 2nohém a na večer 3nohém (srovn. L. Laistnee, Das Rätsel der Sphinx, I, 1889 a novou liter. A. Aene č. 4), u západních Slovanů, zejména u nás, je vůbec neznáma. Jinak víme, že hádanky hádala již moudrá dcera řeckého mudrce Kleo-bula (mezi jinými také hádanku, právě zmíněnou, o roku, ve formě T otec — 12 synů — 30 dětí—'); víme, že již v Ps.-Hesiodově Svatbě Keykově je podobná védská hádanka o ohni (sní otce i matku, jako v Indii Agni: míněna tím ovšem obě dřeva, jež tehdy oheň vytvářela) atd. Máme zprávy, lokální, o zápasech hádankářských i mezi věštci Mopsem a Kalchantem atd.
(5a: veš). Podnes dochována, ve formě zmodernisované, hádanka o vši, kterou dali prý (podle pozdní pověsti) rybáři Homérovi — on jí neuhodl a hořem zemřel. „Co jsme chytili je pryč — co jsme nechytili, odnášíme" — Homér mínil ryby, rybáři vši. Středověk ji přijal ve formě Symphosiově:
„Est nova nostrarum cunctis captura ferarum,
ut siquid capias, id tu tibi ferre recuses
et quod non capias, tecum tamen ipse reportes."
|
|
