dali špatnou krytinu a kaplička po nějakém čase se sesula. Vzali pak za vděk touto, jakou na obrázku spatřujeme. V pozadí přiloženého obrázku vidíme bývalý panský dvůr, kde stávalo vladycké sídlo Dáchov-ských z Dáchova. V 15. století patřilo toto zbožíčko vladykám Sedleckým z Oujezda, z nichž Bohuslav Sedlecký své jmění, tvrz a ves Dáchov s Kosmem roku 1695 prodal Ferdinandu, knížeti z Dietrichsteina, jenž je připojil к panství vlachobřezskému. Zadní budova, nyní stodola, jež daleko s výše své shlíží do kotliny Lažištsko-Záblatské, posud má ve štítu letopočet 1668. Les za dvorcem sluje „Hradec".

Dlouho vystačily naše vesničky se svými prostými vidlicovitými zvoničkami a spokojovaly se jimi i v dobách, kdy v jiných krajích

Čís. 5. Dáchov v Podboubínsku. V pozadí bývalá tvrz.

vytvářel a ustaloval se, jako na př. na Plzeňsku, typ zděných staveb centrálních, v půdorysu šestiúhelných. V Pošumaví nacházíme ze starších dob zděných zvoniček poměrně málo. Jakýsi náběh к typické formě tvoří vkusný, architektonicky úměrný tvar její z Horních Nakvasovic. (Srovn. vyobr. č. 6.) Zedník, stavitel její prozrazuje tu zajisté dosti vyvinutý krasocit tím, že vytvářeje centrální, vrcholem ukončenou stavbu, počal již zužováním zdiva od základu spěti ku ponenáhlému zavrcholování, ke konvergenci tvaru, čehož dosáhl pak ještě více značnějším pozdvižením jehlanové střechy do výšky. Lucerna s cibulovitou bání mohla pak zů-stati nižší. Konvergence děje se tu již od paty více méně mírným tempem, až dospívá к ukončení vrcholem. Snahu po úhlednosti spatřujeme i v cípkovitě vykrajovaném okraji stříšek a v srdcovitě vyřezávaných okénkách ve dveřích. Obvyklý vysoký kamenný kříž z budilovské žuly, typický pro náš kraj, doplňuje tu účelnost a krajinnou krásu zvyšuje i pozadí s divoce rostoucími topoly, jasany a pod. •— Zvoničky