po podezřelých osobách, které se na Prachaticku i Volyňsku zdržují a kreslí. Zvěděv toto, jakož i po podobných příhodách, které mne ještě potkaly v Hor. Nakvasovicích a Libotyni, uznal jsem, že neradno za války chodit s náčrtníkem a sbírati národopisný materiál. Mnohé zatím zmizelo.

Úhledný tvar vidlicovité zvoničky měli do nedávna v Horním Kozlí (srovn. vyobr. č. 3.), jedné z nejvýše položených osad zdejších. Tato, jak ji na obrázku, stojící při dolním konci svahovité návsi vidíme, postavena byla r. 1887. Dnes stojí na jejím místě novostavba kapličky,

Čís. 4. Švihov u Maršů. Zvonička přes 60 let stará.

kterou si domácí obyvatelé, většinou vyučení zedníci, světáci, ve volném čase vystavěli.

Poněkud jiný tvar sloupové zvoničky mají ve vsi Švihově. (Srovn. vyobr. č. 4.) Zde jest přistavěna ke štítu živnosti „u Marešů". Stojí prý tu již přes šedesát let.

Jest přirozeno, že podoba těchto vidlicovitých zvoniček mění se podle toho, jaké dřevo bylo v lese po ruce a proto i při té jednoduchosti tvaru jeví se zde rozmanitost a nestejnost. Nenajde-li se v blízkém lese kmen dvojatý, sestaví se zvonička ze dvou kmenů к sobě připojených, jak to učinil místní truhlář (nikoli tesař), ve vsi D á c h o v ě. (Srovn. vyobr. č. 5.) Tato zvonička postavena byla před několika lety na místě zděné kapličky, která měla také svoji historii. Dáchovští uradili se, že si vystaví na návsi kapličku zděnou, aby mohli zde míti i mši svatou. Na jejich žádost darovala jim hraběnka, majitelka velkostatku, stavivo, kámen i dříví. Počítali chytře, že si ji postaví lacino, takřka bez krejcaru sami. Ale