jsou u obou obcí přibližně stejné. Je to viděti již z domů a jejich vnější i vnitřní úpravy. Základní rozdíl mezi Lanžhotem a Brodským záleží, jak jsme se již výše zmínili, v tom, že typ lanžhotských gruntů je prů čelní, kdežto v Brodském jsou většinou štítové okruchy. Ale tím není řečeno, že by tu a tam v Lanžhotě nebylo štítových domů — jsou jimi hlavně domkářské chalupy — jako zase v Brodském domů frontálních. Vyšetřujete-li příčiny, proč na př. někteří sedláci z Brodského mají usedlosti štítové, jiní průčelní, odpovídají vám, že se to řídilo šířkou místa, stavělo-li se fajermúrem (štítem do ulice), anebo do žlabu (v podobě obráceného L). Vnitřní rozdělení gruntů z Lanžhota i Brodského nejlépe nám ukáží připojené nákresy (viz obrázek str. 101). Typický grunt lanžhotský je dvojdílný: ze síně nalevo vejde se do hrubé izby, za kterou obyčejně bývá výměnka pro staré rodiče s přistavenou kuchyňkou a komůrkou a za výměnkou vrátnica; napravo pak ze síně vchází se do izbétky (hlavní obývací místnosti), za níž následuje kuchyňa a komora se sklepem, za nimi potom maštale a kolna. Ze dvora upraven je vstup z n á s y p a zvláštní brankou s podloubím, odkud je vchod do kuchyně. V síni stávalo ohniště s otevřeným komínem, ale to je zrušeno, jakož i pec v kuchyni. Místo toho je jen šporhelt v kuchyni, kde také soustřeďuje se kolem stolu denní život, kdežto v izbétce se spává, šije atd., v hrubé izbě pak se konají jen návštěvy, hostiny atd. Tak tedy z původního typu jednojizbového (se síní a komorou v pořadí) vyvinul se dvojjizbový typ tím, že ze síně upraven jakoby předpokoj, který někde mají zařízen, a z dřívější komory izbétka (obývací pokoj), kdežto kuchyně ze síně odsunuta za izbétku а к ní připojena nová komora, určená patrně za výměnku. Lanžhotský grunt je tedy již značně vyvinut a velmi rozčleněn. Jsou ovšem od popsaného typu rozličné úchylky, které se řídí rodinnými potřebami, v nichž už znamenati mnoho městského vlivu a vkusu, jak ukazuje zvláště vnitřní zařízení (stoly, lavice, kredence, postele, skříně, porcelánové nádobí, koberce, záclony atd.). Pěkné jsou dvorní vchody (gonky) do stavení, jimiž se vstupuje z nadkrytého násypu (zápraží), jakož i žebrácky z ulice (výstupky před hlavními dveřmi).

Novější domy nemívají však těchto výstupků, pestře někdy malovaných, jakož ani šprlených zahrádek. Kryt bývá zpravidla lcřidli-c o v ý (tašky) nebo bramorový (břidlice); doch se již vyskytuje zřídka, novější krytiny (eternit) se šíří. Materiálem bývala vepřovice, později pálená cihla. Dlážky (dřevěné podlahy) nahradily téměř již všude upěchovanou „zem", která jen v síních a komorách se ještě drží, jsouc nahrazována někde již dlaždicemi. Taktéž staré rošty (dřevěné stropy) při přestavbě domů nahrazují se již městskými stropy. Ostatní hospodářská staviska jsou: maštale pro dobytek, kolna na hospodářské nářadí atp. v pořadí pod jedním krytem s domem, ovšem do dvora; stodola a chlévy (pro vepřový dobytek) stávají samostatně vzadu; za nimi je pak humno (ovocná zahrada). Proti maštalím na dvoře pod násypem je hnojiště. Stodoly bývají podélné (t. j. štítem proti stavení a s vraty ve štítech). Zvláštností jsou staré kůlny na lukách (seníky). Domkářské chalupy bývají ovšem jednodušší. Nejstarší jsou dochem