kryty a štítem obráceny do ulice s postranními vraty nenadkrytými; izba s „forhauzem" (předsíní), jakož i síň s kuchyní, к nimž je přístup gonkem z dvorka, jsou přirozeně menší, méně prostorné ve všem a „chudobnější".*)

Docela jiný vývoj selské usedlosti pozorujeme v Brodském, kde, jak jsme se již zmínili, je většina gruntů štítových, které se rozčleňovaly jen směrem do dvora, až z nich vznikly ony uličky při každém statku.**) Vjezdy jsou zpravidla otevřeny a nenadkryty (tu a tam s vraty). Vpředu je izba s dvěma okny do ulice a s dvěma do uličky (na dvůr), za ní síň, kterou se vstupuje do domu vůbec a odkud je vstup do komory; za komorou je izbétka se síňkou pro staré rodiče, potom m a š tal e a kolna; před maštalemi je hnojisko; na dvoře volně jsou chlévy a vzadu stodoly v humnách a za stodolami jamy na grumbíre. Stodoly však stávají venku na polích, jak jest je viděti z vlaku, a bývají bud'příčky stavěny (průčelně) nebo napodúhuo (podélně) — „bárjak, jak sa šikuje" ! Takovýchto nerozdělených gruntů jest již v Brodském jen několik. Většina má již několikanásobné přístavby, takže činí opravdu řádnou uličku. Za maštalemi totiž místo kůlny pokračuje se v přístavbě nové izby se síní, komorou a maštali, za tím s novou izbétkou, síňkou a komůrkou a maštálkou, za tím zase nová izbétka se síňkou, komůrkou a maštálkou atd., takže celý dvůr má až osm oddílů, které však jsou všechny pod jedním krytem, tvoříce ulicovou řadu. Tak je pohromadě celý rod, ale i cizí se zakupují do uliček,' jimiž je volný průchod. Po délce bývá krátký odkap (zápraží.***) Výstupky, pokud jsou u dveří, bývají jen prostě vápnem nalíčeny.

Zevnějšek domů (kryt, vzhled, úprava oken atp.), hlavně pak vnitřní zařízení působí proti Lanžhotu rozdílem dvou — tří kulturních generací. V Brodském jsou příbytky vskutku ještě selské, kdežto lanžhotský grunt jest už poměštěn. †) „Bročané" mají ještě v izbách starodávné pece s kachlovými kamny a jen v síních najdeme již šporhelty a transporty (letní sporáky přenosné) vedle starých kuchyní (ohnisek) pod otevřenými komíny s manderholci. Na hůru vystupuje se rebríkem z komory nebo zvenku. Stodoly mají úrebrá (oddělení); chlévy pre svině (ušípané) bývají buď dřevěné pod slamou, nebo zděné pod taškami a pod. V izbě stávají lavice, stů, postel, truhua, biduo, police s talérkami, zrcaduo, kolébka, na stěně svaté obrázky atd. — všechno primitivnější, opravdu ještě selsky dědinské.

Pokud se týče kroje v obou obcích nošeného, tu třeba předem uvésti, že Brodští předstihli „ve vývoji" Lanžhoťany, ježto se většinou již poměštili, kdežto v Lanžhotě se ještě dosti starý kroj selský uchovává. Lanžhotský kroj, jak jej nosí ostatně i v sousedních „podlužác-