kých" dědinách, je dostatek znám z popisu Noháčova,*) Klvaňova**) a jiných, jakož i z národopisných slavností na místě nebo v Brně a jinde konaných. Mužský kroj sváteční je velmi pestrý: červené těsné nohavice s modrým cifrováním (od Charvátů vliv turecký?) — u že-náčů fialkové, košile vyšívaná bílou bavlnkou a zdobená čípkovými dlouhými šňůrkami u krku a se širokými rukávy vyšívanými, „dvacítkový" hedvábný šátek (červený) pod krk, hedvábný lajbl s portičkami a bakoňovými květy (brokát) do půl zad a bez rukávů, vlněný kabátek po pás (vesta s rukávy), húsenkový širúch (na hody však parádní guláč s pérem, t. j. kytkou s kosírkem), čižmy s dlouhými červenými střapci). Na lajbl připínají si šohajové širokou hedvábnou stuhu (mašlu) červené barvy. Na chladno obléká se bílý satinový lajbl s cínovými gombíky (knoflíky). Mužáci (ženáči) nosí proti slo-bodňákům tmavší barvy ve všem, ovšem žádná péra, žádné mašle a pod. Všední ко Šula ženáčů má bílý punt (ňadra s límečkem), svobodných červený. Místo červených nohavic stahovaných řemenem oblékají se na všední den jen třaslavice (konopné široké gatě). Zvláštními kusy šatstva Lanžhoťanů jsou tmavomodré a beránčinou podšité š u by (obřadní kabáty na svatby a pohřby) a červené kabáty (delší kabátce družbu na svatbu v zimě). Nejparádnějším čižmám říká se německé boty, všedním velkým botám s nízkými podpadky a širokými podkůvkami jojky.

Sváteční kroj ženský je velmi honosný a nákladný: r u b á č, 6—8 škrobených sukní kanafasek, širokých a varhánkovaných, nato látkové sukně molk y, lepuše (batistové), listrovky nebo hed-bávnice, které bývají kratší než ony spodní sukně; rukávce se škrobeným opaskem a na něm stuha; pěkně bíle vyšívaný fěrtoch (zástěra); pod krkem obojek a od něho dlouhá maš1a ; na rukávcích kordulky (lajble) na spínání; na hlavě rožky (na lepenkové formě jest obšita bakoňová červená látka hedvábná); na nohou čižmy s mosaznými podkůvkami (měkké kordovanské faldovačky). Vdané ženy nosí kacabaje místo rukávců a lajblů a.na hlavách šátky. Na všední den je kroj ovšem prostší, jednoduše vyšívaný, místo rukávců a lajblů jupky atp. Sluší poznamenati, že na svatbu i na pohřeb je stejný kroj (obřadní): žluté sukně, černě vyšívaný obojek, černé tací e u rukávců a černé šátky až po kolena s pěkným vyšíváním a paličkovanými krajkami. Do kostela chodí i svobodná děvčata v šátku, na hody к muzice v rožkách. Normální vyšívání na rukávcích je tedy bílé, čím se Podlužanky liší od Kyjovanek a ostatních moravských Slovenek, které vyšívají pestře.

Lanžhotský kroj mužský i ženský dosáhl vrcholu svého vývoje, jako vůbec kroje moravsko-slovenské, krajně pestré a hýřivé, honosné a nákladné, které většinou, překročivše tento zenit své baroknosti, počaly rychle upadati nebo podle módy se měniti až k nevkusnosti. Vliv prostředí (městský vkus, židovský obchod továrními látkami) a jiné okolnosti (hl. změna výroby kroje, který se již nevyrábí ručně doma, ale částečně se