„Písně světské": „Te modą sławne płody, mówi wydawca pieśni Słowaków Szafarik, są to parnaskie wulkany, które nas swym blaskiem i hukiem ćmią i głuszą, ale wkońcu popiołem tylko zasypuią. Ktoby (mówi tenże) w pieśniach słowackich szukał smoków, rycerzów i duchów, niech ich do rąki nie bierze. Ten obcy charakter niewłaściwy iest całey poezyi Sławian tymbardziej prostonarodowey. W ich pieśniach wszystko przyrodzone, iasne, łatwe i właściwe; tu się pieśni nie wyrabiają, ale same rosną jako kwiaty na łąkach; i taka ich iest liczba, iaką się żaden inny naród niemoże pochlubić". К své stati připojil Brodziński překlady písní různých národů a mimo jiné otiskl také osm písní slovenských.

1. Szerokie pole a bystra woda. (Šafařík I. 38 č. 3.).

2. Darmotskie koszary pięknie malowane. (Saf. I. 83 č. 53.).

3. Chłopcy się żenią. (Celakovský I. 88 č. 12.).

4. Czy ciebie dziewczyno czarci malowali. (Saf. I. 51 č. 20.).

5. Skało, moja skalo, czemuś nie pukała. (Celakovský I. 77 č. L).

6. Już ią ścieli, iuż ią wiozą. (Saf. I. 104 č. 67. Čelak. И. 67. č. IL).

7. Stoi gruszka w sadzie za płotem chrościanym. (Saf. I. 50 č. 19).

8. Wartka woda płynie, trudno iey przebrodzić. (Saf. I. 44 č. 10.).

Není pochyby, že z časopisů které jsem uvedl, aspoň některý jistě byl přístupný v Charkově, ale Srezněvskij v předmluvě sám doznává, že své sbírce slovenských písní mohl věnovati málo času a proto jí také nevybavil po stránce vydavatelské tak, jak by byl učinil později.

Po předmluvě následuje motto vzaté ze staroruské památky historické (Dogovor Mstislava) a na str. 6. jsou vydavatelovy poznámky o výslovnosti. Srezněvskij zapsal písně azbukou, avšak byl nucen užiti některých značek zvláštních jednak proto, poněvadž se pokoušel přiblížiti slovenská slova ruštině aspoň po stránce grafické, jednak proto, poněvadž dobře neznal povahy jazyka. Podávám jeho stručné poučení v českém překlade:

1. „Samohlásky třeba vyslovovati takto: e jako "b; e (s tečkou dole), o (s tečkou dole) téměř jako francouzské in, on; Ь (s tečkou dole) skoro jako i; я uprostřed slov skoro jako a.

2. Polohláska й (s tečkou dole) se nevyslovuje.

3. Souhlásky: г jako latinské h; к (s tečkou dole), ч (s tečkou dole) možno vyslovovati jako ц.

4. Koncovky slov въ (s tečkou pod в), тъ (s tečkou pod т) se nevyslovují; ье, ья se vyslovují jako Ъ, я.

5. Ostatní písmena se vyslovují jako v jazyce ruském."

Vedle značek vytčených v tomto poučení jest v tekstu ještě ё s tečkou dole, jehož výslovnost vydavatel opominul uvésti. Srezn. připojil také prízvuky, jimiž chtěl označiti kvantitu, ale neprovedl označení důsledně. Z rázu přízvuků jest patrno, že se snažil zachytiti i protahování hlásek způsobené nápěvem. (Připojil jsem čísla k slohám a provedl jsem důsledně strofické rozdělení, které u Srezn. někdy chybí.)