Bylo by jistě nesprávno uzavírati z nedostatku historických dokladů, že Australie zůstala až do objevení Evropany naprosto neznáma plaveckým národům ostrovního světa malajského a melanéského. Stejně jako Papuové přes Torresovu úžinu a její ostrovy, tak i malajští rybáři pronikali zajisté již od dávných dob na některé části severního pobřeží australského.*)

Hlavním důvodem, proč se tam neusadili definitivně a nerozšířili se dále v zemi, která pro primitivního člověka poskytovala hojně prostředků výživy, jest beze vší pochyby velmi rozhodný odpor, se kterým je přijali australští domorodci, nedůvěřiví a nepřátelští к vetřelcům.

Zde již v předhistorické době setkáváme se ne s biologickým, nýbrž s činitelem vědomě zaviněným člověkem prodlužujícím neprístupnosť Australie pro obyvatelstvo pokročilých plemen. Je to úspěšný odpor australských domorodých kmenů proti vnikání cizích živlů ze sousedství.

Není nám známo, zdali plavci pokročilejších národů proniknuvších až do Malajského souostroví a tam zakotvivších pevně dávno před příchodem Evropanů, dostali se až na pobřeží australské. Pravděpodobným činí náhodný výzkum některých částí australského pobřeží informace, které patrně byly podkladem obrazu „Terra Australis" na mapách XVI. stol. Poznali-li však někteří z nich, ať Číňané, Indové, Arabové nebo Malajci, z některého důležitého střediska obchodního část severního pobřeží australského, nenašli tam nic, co by je podnítilo k' založení kolonií nebo к opětování výzkumu.

Domorodci, odpudiví a naprosto primitivní, neznalí kovů, neměli na sobě ničeho, co by podněcovalo jejich hrabivost. Kdyby byli u pobřežních kmenů nalezli zlata nebo stříbra, či něčeho drahocenného vůbec, snad by se byla kolonisace Australie uskutečnila o mnoho století dříve některým z orientálních národů, které soupeřily o panství a obchod v Malajském archipelu. Takto však pusté, nehostinné břehy obydlené bojovnými nahými divochy, vrhajícími smrtonosná kopí na velkou dálku, nestály za to, aby se kdo snažil je ovládnouti.

Stejné momenty rozhodovaly zajisté i u Holanďanů, kteří výzkumu Australských pobřeží od konce 16. stol. dosti mnoho pozornosti věnovali. Přesvědčení, že nová země nestojí za výboj, ba ani za zřízení obchodní stanice, poněvadž neposkytuje žádného viditelného zdroje bohatství, bylo i u nich rozhodujícím.

Kolonisace britská zahájená r. 1788 vyvíjela se s počátku pomalu a jednostranně. Teprve nalezení zlata a jím způsobený nával přistěhovalců zahajuje v padesátých letech nové období australské historie, v němž kolonie procítají к novému, mnohem rušnějšímu a rozmanitějšímu životu.

Byly tu zase příčiny přirozené i uměle člověkem vyvolané, proč kolonisace v prvním období postupovala tak zdlouhavě a jednostranně.