Přirozené příčiny byly: jednak příliš dlouhotrvající, drahá a s velkým nepohodlím spojená plavba, která odstrašovala vystěhovalce mající do Ameriky snazší přístup, jednak poměry půdy a podnebí v Australii, pokládané za nevhodné pro intensivnější formy hospodářské a dávající prý příležitost jen k extensivnímu chovu dobytka ve velkém měřítku.

Příčiny druhotné, z lidské iniciativy vyplývající, byly rovněž velmi působivé. Trestanecký ráz prvních osad byl mocnou oporou vojenského a skoro despotického režimu, který nemohl býti lákavým po stránce zásadní pro svobodymilovné, iniciativní živly z britských vlastí zvyklé na velkou míru občanských práv a svobod.

Sami guvernéři a jejich podřízení nepřáli z důvodů bezpečnosti a kázně přílivu nového obyvatelstva, které mělo by zákonitý nárok na uvolnění občanského života, měliť dost co dělati s osadami velrybářů na vzdálených pobřežích, které rády se vymykaly z jejich dozoru.

Mezi kolonisty dobrovolně či nuceně do Australie dopravenými v prvním půlstoletí nebylo až na velice skrovné výjimky nebritských živlů. Tato homogennost kulturní třeba málo patrná po stránce sociálního rozvrstvení byla zajisté také hodně prohibitivním činitelem, odrazujícím přistěhovalce z jiných zemí. Pouze Jižní Australie založená svobodnými kolonisty z počinu Wakefieldovy kolonisační společnosti a v menší míře i Victoria stala se domovem několika osad německých náboženských i politických nespokojenců, které málo se stýkaly se svým sousedstvím britského původu a anglického jazyka.

Když objevení zlata nemohlo již býti zatajováno, byla Australie v letech padesátých přímo zatopena přílivem přistěhovalců, který dlouho nebylo možno kontrolovati. Jak u orgánů státní správy tak i u starousedlého obyvatelstva nebylo sympatií к novým vetřelcům zemi zaplavujícím, ale se stanoviska materielního byla jejich činnost velkým ziskem pro státní pokladny koloniální i pro starousedlé a proto vládní orgány i zejména squatterský živel byl velmi svorný ve využitkování zlatokopů nejrůznějším způsobem. S pomocí nově příchozích podařilo se vymoci koloniální samosprávu s parlamentním zřízením, ale nových institucí zmocnili se squatteři a vyžadovalo to dlouhého politického boje, nežli se podařilo nově přistěhovalým živlům domoci se demokratických reforem ve volebním řádu a v celém vládním systému.

Jinonárodních živlů, které přišly do anglického prostředí australského v té velké době horečky po zlatě v letech padesátých a šedesátých, byl dosti značný počet, ale neměly žádné soudržnosti a assimilovaly se rychleji anglicky mluvícímu obyvatelstvu nežli původně zemědělské kolem vlastní fary a školy sdružené osady německé.

Starousedlé obyvatelstvo tvořilo pevný základ důsledně anglického rázu základního a s ním slily se všechny živly bílého obyvatelstva v jeden celek spiatý společnými zvyklostmi i společnou kulturou, jíž změněné přírodní prostředí dodávalo ráz specificky australský.

Kdežto původně guvernér Nového Jižního Walesu sídlící v Sydney byl nejvyšším dohlédacím orgánem pro celou Australii a Tasmanii, vytvoření nových osad Victorie a Jižní Australie dalo základ к úplnému osamostatnění jednotlivých kolonií, které dostávše samosprávné zřízení, daly se různými drahami politického života každá pro sebe. Nezřídka