dostaly se do sporů, které vyvolaly velmi silný antagonismus mezi koloniemi a neblahé následky jeho cítí se velmi zhoubně až do dnešní doby. Nestejné rozpětí kolejí železničních v jednotlivých koloniích a nedostatek smyslu pro společné zájmy v otázkách dopravních jsou právě neblahým přežitkem z doby, v níž kvetl Separatismus v australských državách. Anglický životní názor, nechuť proti cizincům jiných způsobů i cizí řeči a plemenný odpor proti barevnému obyvatelstvu byly vlastnosti jednotící australské obyvatelstvo všech kolonií v jeden národní celek, ve kterém bylo třeba probuditi jen australské uvědomění, poznání, že všichni Australané bílé pleti jsou jediným národem.

V těch dobách bylo volno komukoliv přistehovati se do Australie, ale pro bělocha-cizince byly tu začátky velmi těžké. Chtěl-li se uplatniti musil se přizpůsobiti řečí i mravy domácímu obyvatelstvu, hrdému na svůj britský původ. Anglická nepřístupnost, sebevědomí britských ostrovanů, kterým bylo dobře v jejich osamocení od vlivů z evropské pevniny, v australském obyvatelstvu žily dále pouze v nové formě. Byl to zděděný sklon к osamocenosti, který v plné míře došel svého vypěstění v době nejnovější, kdy národní sjednocení Australie v soustátí stalo se skutkem.

V této době počínající současně s obdobím velikého rozvoje vy-stěhovaleckého hnutí z Evropy do Ameriky uplatňují se a nově tvoří překážky bránící většímu pravidelnému přílivu bělochů.do Australie. Jakmile opadla rychle pomíjivá sláva zlatých ryžovišť, poklesl také velmi podstatně proud přistěhovalců. Doprava byla stále velice dlouhá, drahá a nepohodlná ve srovnání s cestou do Ameriky. Naděje na návrat do vlasti v případě nezdaru byla daleko menší. Stinné stránky australského podnebí byly pověstí zveličovány, nevázanost pochybných živlů trestaneckého původu a nebezpečí od bushrangerů a domorodců odstrašovaly a proti všem těmto špatným stránkám bylo známo málo případů snadného dosažení blahobytu, jakého mnoho nově přistěhovalých domohlo se v krátké době ve Spojených Státech Amerických.

Konservativní živly, zejména squatteři, v zastupitelských sborech australských kolonií neměly důvodu, aby podporovaly přistěhovalectví bělochů. Mělyť těžký boj proti širším vrstvám obyvatelstva domáhajícím se půdy, svobodných zaměstnání a rozšíření občanských práv. Nebylo u nich ani smyslu po napodobení velkých podniků amerických, jakými byly stavby transkontinentálních železnic. Separatistická úzkoprsost pojila se s nechutí dopřáti cizím kapitalistům příliš dalekosáhlých koncesí půdy a jiných výhod a uvolniti tak příchod novým přistěhovalcům. Z důvodů ziskuchtivých nebyjy ovšem živly majetné proti zaměstnávání barevných dělníků, zejména Číňanů a t. zv. Kanaků, melanéských ostrovanů najímaných na práce zemědělské do plantáží, zvláště cukrové třtiny, v severním Novém Jižním Walesu a v Queenslandu. V jejich zájmu bylo též dovážení trestanců, jakožto laciné pracovní síly do Australie. Dr. Lang jistě ne bez důvodů vyčítal jim sobeckou hrabivost, připravili prý britský lid o australskou půdu a chtěli by jen tři „c" (convicts, coolies, Chi-namen), trestance, kuli (Kanaky) a Číňany.*)