ochranářů, není ani nálady к uzavírání obchodních smluv s jednotlivými cizími státy.

Tážeme-li se po výsledcích těchto zařízení na ochranu a zesilování australské průmyslové výroby, podá nám statistika výroby odpověď svědčící o tom, že průmysl se rozvíjí velmi podstatně, že počet zaměstnaných a obrat peněžní v průmyslové .výrobě roste.

Ovšem tento rozvoj docílený v mnohých odvětvích právě jen ochrannými celními sazbami má svoje stinné stránky, které stávají se víc a více nepohodlnými kupujícímu publiku a jsou také do značné míry nebezpečné pro zdravý hospodářský vývoj Australie do budoucnosti.

Příliš radikální ochrana proti soutěži z ciziny dováženého zboží nebývá zpravidla na prospěch jakosti výrobků domácího průmyslu, který dodává, vědom si své bezpečnosti, zboží horší jakosti za ceny jen o málo menší, než jsou ty, za něž lze získati jakostí lepší výrobky cizí. Jsou oprávněné stížnosti, že v Australii jest tomu opravdu tak; ochrana celního tarifu jest vykořisťována výrobci na úkor kupujícího obecenstva, neboť jakost výrobků australských draze prodávaných je velmi nízká.

Ovšem vysoká cla jsou zásadním požadavkem dělnické strany, neboť bez nich nebylo by lze udržeti průmyslovou výrobu, pokud děl-nictvo trvá na svém stanovisku pokud se týče poměru pracovních výkonů a mezd. Dělnická strana jest zásadním odpůrcem mzdy odstupňované podle jakosti pracovního výkonu, zamítá akordní práci a snaží se všude prosaditi jednotnou mzdu pro nejrůznější druhy práce. Tím nivelisuje se dělnictvo, odnímá se podnět a chuť k specialisaci ve výcviku а к zlepšování výkonů, ubíjí se iniciativa a snaživosť.

Podporuje se tím povrchní diletantismus, velmi sympatický na australském „bushmanu" ve vnitrozemí, který si musí uměti pomoci za všech situací a vykonati práce nejrůznějšího druhu, naprosto však zhoubný v moderní průmyslové výrobě.

Nejsou-li často výrobky různých oborů australského vývozního obchodu schopny docíliti stejných cen a snadného odbytu jako s nimi soutěžící zboží ze Spojených Států Amerických (ovocné konservy), z Nového Zélandu nebo Argentiny (mražené maso), jest to jedině vinou nedostatečné péče při výrobě, balení nebo mražení, nikoliv horší jakostí suroviny.

Tak přímo i nepřímo vysoká ochrana celní pro australské průmyslové výrobky stává se škůdcem těžby surovin a zejména australského zemědělství, které i jinak trpí velikou vzdáleností tržišť a tím, že jest úplně v moci velkoobchodu vývozního diktujícího ceny. Tyto zhusta nehradí ani výrobní náklady a existenční minimum pro podnikatele na australském venkově, kteří jsou výrobci všech australských surovin přicházejících na světový trh.

Tak stává se osamocenost Australie uměle zvyšovaná podle hesla „Australie Australanům" nejdůležitějším činitelem, bránícím rychlejšímu a hustšímu osídlení australského venkova. Jak zachovati a zesíliti osídlení venkova, jest nejvážnějším a nejožehavějším životním problémem populačním pro australské soustátí.