neho z Evropy do Australie velice vážnou překážkou jeho pronikání ve velkém počtu. Velmi přísný zákaz přívozu předem najatých dělníků měl na prvém místě účel zabrániti hromadný nával přistěhovalců z Italie a jiných zemí evropské pevniny vyvážejících hlavně dělníky.

Jiného omezení zákonného proti stěhování bělochů z nebritských zemí nebylo a na papíře byly podmínky pro jinorodého přistěhovalce stejně příznivý jako pro rodilého Brita.

Zkušenosti ze světové války jen ještě и zesílily australské národní přesvědčení i vědomí britské pospolitosti. Spatné zkušenosti s Němci a s jinými duchem nepřátelskými cizinci, kteří hlásali odpor australské účasti na válce a snažili se vyvolati sociální revoluci, zvýšily jen přirozenou nedůvěru, ba antipatii proti cizincům vůbec. Příslušníkům nepřátelských států byl přístup zakázán na pět let úplně, ostatním cizím příslušníkům bělochům nebyla položena v cestu žádná omezení, ale podstatně snížena pro ně možnost dosažení týchž výhod, jakých v míře před tím nebývalé dostává se přistěhovalcům britského původu.

Otevřeně se přiznává, že Australie má býti a zůstati údělem britského obyvatelstva a „White Australia policy" chápe se dnes v této formě australským veřejným míněním.

Poměrně hojné stěhování se Italů do Australie je sledováno velmi nevlídně tamním tiskem a jedině ta okolnost, že největší část těchto cizinců ubírá se do plantáží třtiny cukrové a chápe se i jiných zaměstnání těžkých, klimaticky nevhodných pro australské obyvatelstvo světlé komplexe, působí, že dosud nedošlo na nátlak veřejného mínění к předpisům ztěžujícím přistěhování dělnictva z celé Jižní Evropy.

V národohospodářském směru byl v duchu osamocení a osamostatnění Australie od cizích výrobků učiněn podstatný krok uzákoněním společného celního tarifu pro celé soustátí. Sazby tohoto tarifu v mnohých oborech staly se nejen ochrannými pro zájmy nově vznikajícího australského průmyslu, nýbrž namnoze i prohibitivními proti cizímu dovozu, s účelem téměř vydupati ze země australskou výrobu v těch oborech, které dotud byly zcela zanedbány.

Až do federace kolonií byla jediná Victoria opatřena celními sazbami na ochranu svého průmyslu, který byl vypěstován již od šedesátých let.

Společným celním tarifem dostalo se průmyslové výrobě podpory i v ostatních státech a vzrůst její a rozšíření na mnohé obory, dříve vůbec nezastoupené, učinily mocné pokroky zejména za války, když Australie byla odříznuta od dovozu evropského zboží a musila si vy-pomáhati americkými a zejména japonskými tovary.

Četná výrobní odvětví mohla existovati právě jen za válečné konjunktury a byla by zmizela s novým rozvojem zámořského obchodu, kdyby jak kapitál v průmyslu zaměstnaný, tak i dělnictvo svými orga-nisacemi i svojí politickou vahou nebyly se postavily za zvýšení tarifních sazeb a za výjimečná prohibitivní cla na zboží, které by soutěžilo australské nebo britské produkci.

Je tu uzákoněna dvojí ochrana -— jednak australské výroby proti jakékoliv cizí soutěži, jednak výroby v britské říši proti konkurenci ciziny. Pod nátlakem veřejného mínění, které jest skoro úplně v moci