byly jen výrazem přesvědčení, že každému má se dostati zabezpečení snesitelné existence, jistoty před hladem a bídou. Všeobecné hlasovací právo, rovnoprávnost pohlaví, zákonně zabezpečené vyšší mzdy při menších pracovních výkonech, bez vykořisťování tělesné energie dělnictva, všeobecné zlepšení životních podmínek staly se skutkem poměrně snadno, poněvadž byly jen součástí hrdého ideálu svobodné Australie.

Vznešený ideál australského vlastence byl posílen pevným přesvědčením, že australská civilisace silou těchto v praxi uváděných ideálů humanitních stojí daleko výše nežli země starého světa i nežli sama Amerika. Toto přesvědčení o superioritě australského státního zřízení, o veliké jeho ideální ceně proniklo poněkud nekriticky celou australskou veřejnost a stalo se jen pevným základem, na němž stavětí mohli všichni, kdož z důvodů třídních nebo sobeckých snažili se upevniti a rozšířiti osamocení Australie v různých směrech.

„Australie Australanům" je heslo, jehož velmi zdravého smyslu bylo namnoze využito, ba zneužito к účelům, nesloužícím dobru celého občanstva.

Nejstarším politicky obecně důležitým bodem programu na ochranu pracujících vrstev bílého obyvatelstva jest boj proti zaměstnávání dělníků z jiných plemen lidských. Jeho požadavkem bylo znemožniti přistěhování barevných do Australie, aby nemohli snižovati svojí soutěží životní míru australského dělnictva. To jest tak zvaná zásada „Bílé Australie" (White Australia policy), která stala se národním dogmatem, přes to, že jest základní překážkou hustějšího osídlení skoro liduprázdné tropické třetiny Australie a příčinou velmi vážných obav o budoucnost Australie jako politického celku proti budoucímu náporu žlutého plemene.*)

Provedením této zásady bylo nejdříve docíleno vyloučení „Kanaků" z tichomorských „ostrovů z práce na plantážích australských a velikého omezení počtu Číňanů, Japonců, Indů i jiných „barevných" přísným prováděním předpisů zabraňujících jich přístup do Commonwealthu.

Heslo „Bílé Australie" stalo se velmi populárním národním majetkem duševním a částečně v jeho smyslu bylo postupováno i proti jinonárodním přistěhovalcům evropského původu. Bylo v zájmu dělnické strany, aby do Australie nestěhovaly se ve velkém počtu nemajetné vrstvy, které by byly ochotny pracovati více a laciněji nežli organiso-vaný australský dělník. Veřejnost byla získána pro jistá omezení v tom směru poukazem, že snížen by byl australský existenční ideál, a také tím, že jednalo se namnoze o živly jinonárodní, na něž bílý Australan hleděl s kopce jako na inferiorní, pro svobodu australského občana nezralé živly.

Byl tu postižen na prvním místě snědý Jihoevropan „dago" (zejména Ital), jak se mu přezdívá obecně, předmět obecné nechuti. Jelikož jednalo se o nemajetný přistěhovalecký živel, byla značná cena doprav-