REFERÁTY.

ПознанскШ H., Заговоры. Опытъ изслъдовашя происхождешя и развита заговорныхъ формулъ. Записки историко-филологическаго факультета Петроградскаго Университета. Часть CXXXIV. Петроградъ. 1917 г., 327 стр.

Kniha Poznaňského jest jedna z významných a vážných prací ruských o zaříkadlech. Poznanskij uvádí hojně materiálu, který mu dovoluje učiniti celou řadu závěrů. Kniha je napsána pod silným vlivem prací Frazerových a jeho školy. Všimneme si obsahu knihy a rozebereme jednotlivé podrobnosti jeho práce.

Po krátkém úvodě kniha Poznaňského je rozdělena na 5 hlav: 1. Přehled studií, týkajících se zaříkávání. 2. Morfologie zaříkadel. 3. Magická síla slova. 4. Zaříkávači motivy. 5. Zaklínání ve formě písně.

Ve větších pracích o zaříkávání ustálila se tradice začínati historií studia zaříkadel. Tak začíná Vetuchov ve svém díle: Заговоры, закли-нашя, обереги и друпе виды народнаго врачевашя, основанные на въръ въ силу слова. (Русскш Филологический Вьстникъ. 1901—1907 гг.) a Mansikka: „Uber russische Zauberformeln".

Poznanskij si rovněž dosti podrobně všímá přehledu studií o zaříkávání, nepřestává však jen na ruských učencích, kteří se dotkli této otázky, nýbrž obrací pozornost i na několik sem spadajících prací západních učenců.

Po kapitole o historii zkoumání zaříkadel, Poznanskij přechází k morfologii zařikadel. Tu zdá se nám zvláště produktivním názor Poznaňského o „skvoznych epitetach" v zaříkadlech.

„Především zastavím se u jednoho zajímavého způsobu," poznamenává Poznanskij, „jehož se dosti často v zaříkadlech užívá. Vztahuje se vlastně nejen k jazyku, ale i ke konstrukci celého zaříkadla a proto může posloužit i jako přechod od posledního k prvnímu. Mám na mysli svérázné užívání epitet, s nimiž se setkáváme téměř výhradně jen v epických zaříkadlech. Způsob tento nazvu způsobem „skvoznych simpati-českich epitetov". Přídavné jméno „skvoznyj" (přechodný, mimochodný) ukazuje již na způsob, jak se epiteta užívá. Prochází celým zaříkadlem (skvoz ves zagovor) a přidává se ke každému podstatnému jménu."

Tu bych si dovolil Poznaňského doplnit. Užívání „skvoznych" epitet je vlastní nejen zaříkadlům, ale i druhým formám poesie. Srovnejme na př. v pohádce: stoit sad mednoj (eto vry toľko odni skazki-to): mednaja