sluší), když kroj z horácké štíhlé, menší postavy oblékne si osoba městská, vysoká, silných, blahobytných tvarů, jakou v domově onoho kroje vůbec nikdy neuvidíme.

Ale to by bylo' to nejmenší. Krojové hnutí způsobilo přímé škody. Skoupily se po dědinách skoro poslední kusy, jež ještě po truhlách zbyly, ne však, aby z nich vznikaly pietni sbírky, nýbrž, aby jejich život byl ukrácen nošením, střiháním, praním, žehlením nebo často i „oživováním". Poptávka zvýšila ceny tak, že musea ovšem nemohla konkurovali a dodnes nákup sbírek pro drahotu vázne. Z velké části však nebyl kroj pořizován ze starých kusů (poněvadž jich nebylo dosti) a zhotovoval se tedy nový, ale přec originální. Překupníci na vsi objednávali je u lidových švadlen po tuctech; šlo o rychlé vyřízení zakázky a podle toho také byla povrchní práce. Tím se zanesla i do lidu ledabylost a neúcta к vlastnímu kroji. Říkalo se, že, když takový narychlo ušitý kroj je vhodný, aby byl svátečním krojem paní z města, postačí i selskému děvčeti. Jen málokdy se stávalo, že švadleny objednávky do města odbyly, pro sebe však dále šily si po starém, pracném způsobu a z hrdosti nebyly by za nic vzaly na sebe podobný kroj, jaký odváděly v desítkách do města. V celku však skoro všude toto hnutí bylo jednou z několika příčin, jež způsobily rychlý úpadek lidového kroje a jeho součástí. Tyto škody nebyly by se stanoviska čistě národopisného tak bolestné, pokud by šlo o oblasti, z nichž je již v museích materiálu dosti. Ale tímto hnutím byly vyčerpány i dědiny, z nichž i v centrálních museích je nedostatek dokladů. Je tedy zřejmo, že hnutí krojové národopisec považoval za škodlivé.

Podstatně jiného rázu jsou národopisné slavnosti. Ovšem nutno odsouditi především všechny cíle obchodní a propagační, na něž se dívá národopisec jistě istejně, jako milovník přírody na reklamní tabuli na vrcholku krásné horské skupiny. Mám na zření opravdu nadšené organisátory, kteří se snaží národopisnými slavnostmi udržeti celý svéráz našeho lidu, tedy nejen kroje a lidové umění, ale i zvyky a obyčeje.

Promluvme si nejprve o otázce, zda je možno tímto způsobem udržeti kroj. V oblasti našeho státu máme nyní takovou rozmanitost národopisnou, že úplné národopisné museum mohlo by míti z vlastní naší oblasti největší kolekci rozmanitých typů vývoje krojového. Víme, že tyto rozdíly vznikly z různých vlivů ethnických. sociálních a kulturních, že jich ubývá do minulosti a přibývá к době současné, poněvadž dvě poslední složky, kulturní a sociální působily na různých místech různě. Kroj se vyvíjel dříve velmi pomalu a namnoze i z vlastních tradic. Byl hotoven celý nebo skoro celý doma, z materiálu nejdůkladnějšího a proto přecházel s generace na generaci a udržoval tak kontinuitu tvaru i ornamentu. Zvláště v krajinách odlehlých a chudých. V úrodných a nedaleko kulturních center, byl jeho vývoj rychlejší, poněvadž