Tkanice a pletenice jako zbytky staré lidové kultury na Slovensku.

Otázka „přežitků" starých kultur na př. i doby praslovanské mne velmi vždy zajímala již z toho důvodu, že kdo jen trochu zavadil o souvislost některé památky s touto dobou, poctíván byl ihned oblíbeným titulem „romantik" v národopise.

Přirozeně, že romantici pomalu vymírají z československého národopisu, ale nevymírají jen tak lehce jejich myšlenky, kterými se třeba tu a tam ještě vážně zabývati třebas po jiné stránce. Nejnovější poznávání a prohlubování v národopise československém leccos vyvrátilo, ale také o leccos vzbudilo nový zájem a setřelo se starších romantismů jen příliš volné myšlení a dohady, hlavně nacionálni, na př. podle povrchní ornamentiky předmětů, ač mnohdy tyto dohady od pravdy o stáří věci nebyly daleko.

Uvažuji často při zbytcích naší lidové kultury a při otázkách o jich původu, je-li to vůbec možno, aby přežily určité tradice a zbytky lidové kultury celá století neb docela 1000 a více let,, a pakli ano, v kterých oborech?

Jsou tu stejné dohady a pátrání u jiných národů, které se těmi problémy v lidovém umění více obíraly než my a je-li leccos u nich byť i jen dosud odůvodněnou hypothesou o lOOOleté existenci zvyku, může to býti i u nás. Na příklad rumunský profesor N. Jorga v dějinách svého národa (str. 437, II. díl) praví o rumunském sedlákovi: „takový byl způsob jeho žití okolo roku 1800, jako v r. 1400 a snad docela jako v době Dáků" a tak cituje dále prof. dr. Emil Fischer ze Sedmihradska v pojednání „Die Haar- und Kleidertracht vorgeschichtlicher Karpathen-und Balkanvölkerschaften" (Brunšvik 1908): „In der Tat lebt der rumänische Bauer auch heute noch in zum Teil vollkommen praehistorischen Zuständen" atd. a uvádí plno důkazů pro poměry a život dnešního rumunského sedláka, které docela odpovídají jistě i poměrům lidu v Karpatech severních.

I v těchto lid zůstal ušetřen válek a velikých převratů a uchoval si svůj způsob života nedotčený po celá staletí. K tomu dobře přispěla hluboká a úzká údolí, různým směrem rozložená a některá z těchto jako nepřístupné okrsky zanechávala kultura nesená vojsky a obchodníky od jihu k severu známými cestami, úplně stranou. Ještě dnes po.převrate shledáváme místa, jichž se dnešní sociální revoluce a převrat vůbec nedotkl a lid ani nemá zájmu na změně státní formy, nemaje s ostatním světem nic společného, jsa odkázán stále sám na sebe.

Se stanoviska tak zvané retardace slohů na Slovensku je zřejmé opožďování ne o 50, ale i o 100—200 let, a u lidu je ovšem