Adámek byl výborným znatelem lidí a dovedl znamenitě vy-stihnouti svým vybroušeným slohem přednosti .i nedostatky lidské. Tak defilují tu v jeho Motivech starý podivín mlynář, několik farářů, představený z pohorské pohraniční vesnice, pen-sionovaný lesník, hlinecký knihař a jiní občané tamní, majitel loutkového divadla, svratecký trakařník, chrudimský malíř, kameničkovský farář Josef Pardus a jenšovický farář Vácslav Šimerka, hlinecká farská Pepička, kterýsi poštmistr, svobodno-hamerský „pantatínek", němčící hlinecký krejčíř Schreiber, „straňáci" (z hlinecké Strany), ranský učitel „mlíčko" a různí staří kantores a jiní občané. Že tu nevyčerpal autor všechnu látku tohoto oboru, svědčí jiné jeho zápisníky, v nichž na př. jest Galerie —ckých podivínů a jiná látka tohoto oboru.

Motivy všímají si také cizonárodních živlů, do lidového života českého zasahujících.

Množství příspěvků к charakteristice našeho lidu jest v záznamech o jeho stycích s úřady, o soudech, přísahách, daních, volbách, správě obecní a smlouvách.

Kapitoly: škola, církev, náboženství, spolky, společnosti, schůze, výstavy a sbírky nevycházejí tu na prázdno. Zvláště pak hojně zápisů jest o divadle, hudbě a jiných zábavách. Zde nejsou vlastní memoiry divadelní a umělecké Bohumila Adámka, ani jeho zápisky o loutkářském divadle hlineckého Majznera, nýbrž jen pozorování o oné kapitole života lidu, tak na příklad o hudbě, hudebních nástrojích, zájezdech muzikantských band. clo ciziny, o lidových zábavách, tanci, kartářích, kartách a pod.

Není zapomínáno národohospodářských zjevů života lidového a národohospodářských názorů lidových o ceně, penězích a j.

Četné záznamy týkají se knih, oděvu, jídla, nájDojů, nábytku, nářadí a náčiní, nejen jednotlivých věcí, nýbrž Motivy znova a znova všímají si oborů lidové práce, na př. lovu ryb, sušení lnu, beranění, hrnčířství.

Nemenší pozornost jest věnována kraji, jenž jest dějištěm všeho tohoto života, obcím a jejich částem, zvláště pak bytu lidu, též zahradám, lesům, rybníkům, cestám a drahám, zvláštnostem některých obcí, míst a poloh, jež při různých příležitostech Bohumil Adámek navštívil, také místním jménům.

Všemu tomu tvoří rámec poměry přírodní. Tu autor sám pozoroval mnoho a soustavně a po celý rok a konal tato studia jak ze záliby pro krásno, jevící se v přírodě, tak i pro případné použití získaných poznatků ke své tvorbě básnické. Stačí vzpo-menouti si jen na jeho básně Horské ovzduší, jimiž dle jednomyslného úsudku kritiky zbudoval originelní pomník literární svérázu svých rodných hor.

Jeho Motivy stopují zálibně vztahy pohorského lidu к přírodě, ať již jde o časy a počasí, neb o denní a roční doby, ať o různé zjevy přírodní (dešť, bouři, blesk, hrom, mlhu, jíní, zimu, mráz, sníh, metelici) nebo o živočíšstvo a rostlinstvo. Co