str. 47
rybníce Krejcaru u Kameníček, jsou provázeny náčrty situace a zobrazením čepu rybničního, plotce, zahrádky u poltruby, vatky, šprlení u zahrádky, váhy rybní a rozmanitého náčiní rybářského. Jiné obrázky znázorňují lomy u Hlinská, beranidlo hrází, některou podrobnost krojovou, nosítka poutnička, úpravu vozní dopravy rakve při vesnickém pohřbu, dvojkolý vozík se sklářským zbožím, povozy kramářské, octářský vůz, saně a vampoly, při domku v letě uložené, dopravu továrního kotle parního. Zprávy o komediantech jsou doplněny také nákresy, na příklad vozů a budování cirkusu. Jinde jsou nakresleny drvoslam (hudební nástroj), jesle drátařů, rozmanité maškary, saně s kolem, vodorovně připevněným, s nimiž maškara jezdívala o ostatcích, vojenský stůl, pouta, stany cikánů.
Svými Motivy zajistil si Bohumil Adámek čelné místo mezi badateli o životě českého lidu, uchoval množství zajímavých zpráv a dokladů, jež by byly zanikly beze stopy, a přispěl hojně к zajímavému obrazu poměrů, v nichž žil český lid v XIX. věKu.
O našich písních kramářských.
Ant. Blažek
(Dokonč.)
3. Ó, krve žíznivý lide,
(jak před Bohem obstojíš,
že svého krále Ludvíka,
tak náhle smrtí soužíš.
On poslouchá ortel smrti
jako Beránek tichý,
prosí, žádá nevinnosti,
tři dni s ním prodloužiti.
4. Joberta i též Rejmana
na. čas u .sebe míti,
ano, aby byl od stráže
na dost krátký čas zbaven,
by skrze přítomnost královny
před svou smrtí se potěšil.
Žádám taky, by královně
i synu dauifinovi
tam jít dovoleno bylo,
kamkoliv oni míní.
5. Tři sta deset osob bylo,
jenž králi věrny byly,
tři sta vosumdesát jiných
jen jeho smrt žádali,
aby štyry dvacet hodin
byl tyransky zmordován,
kdež kterého práva čtení,
rychle byl ortel slyšán.
6. Jeden a dvacátého ledna
skoro o sedmé hodině,
stálo na všech ulicích
vojsko nevážné, zbrojné.
Ten den před tím na večír
Ludvík večeřel mile,
spal tiše v sivé posteli,
nenadál se zlé chvíle.
7. Ráno. vo šisté hodině,
čerstva s postele vyvstal,
a bez slova promluvení
šaty si k smrti chystal.
Ráno desátou hodinu
smutně se se svýma loučil,
ó, bolesti-, hořké slze,
jen po královně toužil.
8. Jen jeho milý zpovědník,
a jeden z oficírů
vyprovázeli ho k smrti,
ó, to, tyranství přes. míru,!
On se jenom pořád modlil
pobožně v skroušenosti,
lid ho pilně následoval,
všecko bylo v rychlosti.
9. Na tom právním smutném místě
stálo jest to lešení
ku stínadlu přistrojené,
čehož u Turků není.
Tu on na něj směle kráčí,
tyranství se poddává,
svoje ruce k nebi zdvíhá,
takto hlasitě volá:
|
|
|