|
10. Francouzové, já nevinně,
nyní musím umřití,
to vám před Bohem povídám,
chtějte mně uvěříti:
Já všechněm svým nepřátelům
srdečně rád odpustím,
vinšuju vám všecko dobré,
smutně se s vámi loučím.
11. Aby ho nebylo slyšet,
začali bubnovati;
lid volal milost jemu,
kat však nesmel meškati.
On do mašiny vtlačen,
hnedky mu na krk spadla,
v čerstvosti hlavu od těla
najednou urazila.
12. Kat krále milého hlavu
Francouzům ukazuje,
ten krve žíznivý zástup
plesá a vykřikuje:
Živa budiž, republiko,
živo buď shromáždění!
To tělo dali do koše
a vezli к pochování.
13. Do kostela, jak sám žádal
u svaté Magdaleny,
politujte ho, křesťané,
i vše (!) rakouští lidé.
Starý byl třicet devět let
a vosumnáct let kraloval;
dej Bůh, by za nevinnou smrt
věčnou korunu dostal.
|
Za válek napoleonských, kdy mnoho našich lidí daleko od vlasti krvácelo, přirozeně pozornost našeho lidu byla napiata za hranice. Ovšem dovídali se o různých událostech oklikami, nehodnověrně a zvědavost jejich snažili se zase po většině jen potulní bardové jarmareční jakž takž ukojiti.
Není ovšem bez zajímavosti, jak lid náš, dlouholetým ujařmením otupělý a již nikomu ve světě nedůvěřující, pohlížel na různé politické zápletky a příběhy současné. Špalíčkové písně jarmareční i ve svém zuboženém rouše zůstanou navždy důležitým a zajímavým v té příčině dokumentem. Jen škoda, preškoda, že u nás tak pozdě přikročilo se к jich systematickému sbírání.
Podám tu na ukázku několik skladeb tolu> druhu s počátku předešlého věku:
Nová píseň o nynější vojně od začátku až do nynější chvíle, v nově vytažená a dohromady napsaná.
Vytisknuta roku tohoto.
(Zpívá se jako: Mějte se tu všichni dobře, v tom chrudimském
kraji.)
1. Poslyšte, mládenci česky, co míním zpívati, kterak se teď v světě děje, zcela výpravovati: Kdekoliv se obracujem, slyšet naříkání, řemeslníci, gruntovníci, sedláci trpěli.
2. Nastaly časy žalostný, jen samé soužení, to už skrze Bonaparta pošly vše příčiny. Přes 20 roků šťastný byl, nebyl spokojený. Do Ruslandu se marně dral, tam vzal byt nešťastný.
3. V Ruslandu armádu ztratil, kanony, munici, laipkardu, také krigskarn sám s těžkosti přeci, s těžkostí bídy, vyvezen skrz židy. Do Drážďan silně pospíchal, šance silné dělal.
4. Alexandr Rus nemeškal, s armádou za ním hnal, Prajs, Švejda též se přidali, František, země pán, mnoho patálií
|
