str. 53
Drážďan, kde obě odsouzeny к trestu smrti: matka provazem, dceři hlava sťata. —
R. 1848, kdy ukazovaly se našemu lidu červánky svobody, vyrojilo se mnoho písní, z nichž mnohé vymykají se z rámce obvyklých nejapných skladeb toho druhu a jsouce psány řečí vybroušenější ukazují na vzdělanějšího původce. Nedá se také upříti, že pro jejich vlasteneckou tendenci povzbuzováno jimi značně mezi lidem národní uvědomění a dnes ovšem také by se slušelo pilině je sbírati a uchovati aspoň v museích před již již hrozící jim úplnou zkázou.
Nová píseň o rytířích z Blaníku, jak se v noci na 16. května 1848 v Praze ukázali.
(Zpívá se jako: V borovém na skále háji, stála někdy poušť.)
Slyšte, bratřil, co se stalo,
přehrozná to věc,
jalí to dávno prorokoval
slepý mládenec.
Již se letos vyplňuje
jeho předpověď,
kterouž sepsal v zanícení
za pradávných let.
|
P o z n. re d. Další tekst srvn. v Čes. Lidu r. XVIII, (ve stati J. K. Hraše: Stará píseň o zjevení sv. Vácslava a vojska z Blaníku na Václavském náměstí v Praze). Srovn. též zprávu A. Šorma v Čes. Lidu XXVI. str. 46.
J. H.
Píseň o poslední hrozné revoluci ve Vídni vypuklé dne 6. října 1848.
(Vlastnost а k dostání u Bedřicha Stýbla. Tiskem B. F. Mohrmanna v Praze 1848.)
1. Vídeň! Vídeň! Dokud jsi ty
[pro svobodu stála.
byla pevná tvoje sláva,
'jak na kopci stála.
Teď jsi sebe zaprodala
ma Maďary zrádné,
neiní tobě, není více
ipotmoci tjiiž žádné.
2. Šestý říjen bude světu
v památce to černé,
dokud bude srdce lidské
spravedlnosti věrné.
Šestý den měsíce října,
když ijsi bohaprázdmě
v kruté vraždě zapomněla
mravnosti a kázně.
3. Maďar divý, který vzýval
i pekelné moci,
by mu ku Slovanů zhoubě
přišli ku pomoci,
Maďar krutý, který nezná
práva ve své zlobě,
ten když vzýval pekla brány,
přilákal tě к sobě.
4 Slovan vždycky otrokem byl
v té uherské zemi,
neb tam vládnul Maďar krutý
nad národy všemi ,
nad Horváty, nad Slováky,
ano ve své pýše,
odtrhnul se i celou zem
od rakouské říše.
|
|
