17. Rozvažujte si to nyní, všecky dobry lidi, kam. vysokomyslnost hrozná člověka přivede: když v nej větším květu štěstí ještě dost nemáme, tenkrát se Bůh rozhněvá a vše zpátky vezme.

O různých příbězích z dob válek napoleonských se dlouho mezi lidem vypravovalo, hlavně o tažení vojska, o ztracených a zapomenutých strážích, vojenských pokladnách a pod.*) Sám slyšel jsem v jedné vsi v okolí Chrasti u Chrudimě, jak tu ve stodole vojáci schovali vojenskou pokladnu. Hospodář, který věděl o úkrytu jejím, v noci ji odnesl a hodil do studně. Vojáci, kterým svěřena к opatrování, byli bez dlouhých průtahů zastřeleni. Před smrtí prý prokleli statek a hospodáře, v jehož rodině náhodně následovalo po dlouhých letech více tragických úmrtí. Lid vykládal i mezi sebou potají, že to trest boží za nevinnou smrt vojínů.

V tiskárně Jiřího Relingera až v Ratiboru ve Slezsku vyšel r. 1842 s povolením censury „V píseň uvedený příběh, který se stal blíže města Drážďan dvěma francouzským oficírům u městečka Pirnavy v revíru Podlesí".

Uvedu jen stručný obsah na ukázku, jakým vypravováním se někdy liď náš bavil za dlouhých zimních večerů.

Tři zámožní francouzští důstojníci po bitvě u Lipska zakopali své peníze, klenoty a šperky pod dubem v lese pod Pirna-vou u Drážďan v úmyslu, že po válce si zase pro ně přijdou. By místo spíše nalezli, vyřezali na dubě nápis. Jeden z nich později ve válce zahynul a po čase jen druzí dva vraceli se v ta místa. Když dlouho místa nenalézali, ptali se myslivce ubírajícího se náhodou lesem, zda se nepamatuje na dub s jakýmsi nápisem. Ten skutečně se upamatoval a vedl je mlázím k dubu, kde hned dali se společně do kopání, až šťastně se jim objevila v zemi ukrytá plechová truhlice. Hned rozdělili se na místě o obsah její a místo zesnulého druha obdarovali třetinou myslivce. Ten, aby se jim jakž takž odvděčil, pozval je na noc do svého obydlí, kde také pochlubil se štědrým darem lakotné své manželce a dceři, které z touhy po zlatě domlouvaly mu, by cizince zabil. Když ten nemohl se к hroznému činu odhodlati, chopily se matka s dcerou ručnic a každá z nich zastřelila jednoho z mužů, na lůžku odpočívajících. Nedlouho po vraždě bušil někdo na dveře myslivny. Byl to jízdní myslivec, připravený s lidmi k honu, na který v rozčilení myslivec nevzpomněl.

Když dlouho nešel otevřít, vnikli čekající dovnitř, kde přišel ohavný skutek najevo. Zločinné ženy odvedeny do