Tuhé poddanství, v jakém dříve vězel český rolník, v potu tváři všem chleba dobývající, bylo příčinou, že kde kdo i ten nejnižší panský služebníček jaksi s patra na něho pohlížel, pokládaje se za vznešenějšího nad něho a troufal si neomalené žerty z něho tropiti.

Rolník, nemoha si nijak sám pomoci, nespoléhal již na nikoho, zachovával jistou reservu vůči jiným a uzavřel se úplně v sobě. Vychytralé a potutelné jeho chování к vyšším také dávalo podnět našim jDÍsničkářům к satirickým popěvkům.

Ty, český sedláče, ty schytralý ptáče, po zpěvu, po peří, blázen, kdo ti věří. Hej župy, župy, okolo chalupy, hej župy, župy, žup!

Sedlák jde z hospody cesta mu nestačí, když přijde před pány, což hned je jinačí. Hej župy atd.

Přijde na kancelář, vrchního tam vidí, klaní se až k zemi, mluviti se stydí. Hej — — —

Škrábe se za uchem, potírá si čelo, jak by půl dušičky vyletět z něj chtělo. Hej — — —

Vyjde z kanceláře, stoupá jen do síně, mluviti hned počne, právo mně nemine. Hej — — —

Daroval jsem tele, k tomu ještě sele, jestli teď nevyhrám, ať je čert semele. Hej — — —

V hospodě vej ská si, před pány stej ská si; strčí urozenost s rozumem do kapsy. Hej — — —

Zaplatím své daně, robotu odbejvám, zůstanu svým pánem, vy jste podrobeny bídám. Hej — — —

Platí-li své daně, platí krejcarama, a když je v hospodě, v hojnosti stříbrama. Hej — — — *)

Při tom rozhorlení, často se opije, vrávorá pak domů, potom ženu bije. Hej — — —

Obšírnější je jiná starší:

(Jako: „Kristus slovo Boha Otce.")

1. Poslechněte, sedláčkové, co budu zpívati, v této nynější hodině vám vypravovati. Slepého mládence sliby, poznáte jaké jsou chyby, jak některému z vás, spleť se mozek v ten čas.

P o z n. re d. Týž tekst otiskl J. С Růžička v Čes. Lidu XXI. 436 nsl.