V mnohých dědinách okolo Trnavy v Linci, v Hrnčarov-cích, v Šelpicích, ano i u chudého lidu v Trnavě žena rodící nový život, musí roditi v úplné tmě, aby zlí duchové neměli žádné moici nad ní. Zahalena je koutnicí. Leží v „kútoch" až do úvodu.

Když se dítko narodí, porodní babička je vezme a okoupe. Otec hodí do vody, v které má se dítko vykoupati, několik kovových mincí, aby bylo bohaté. Někde též zachovává se zvyk, že otec synovi po narození určuje jeho budoucí zaměstnání. Dá přinésti sekyru, položí ji nad hlavu synovi, když chce jej míti truhlářem nebo tesařem. Čápor (pastýřskou hůl) klade nad něho, když chce míti ze syna pastýře, vidle, aby byl hospodářem, nebo i kosu.

Při koupeli povstává matka z postele, výslovně žádá porodní babičku, aby dítku stiskla hlavičku silně rukama a dobře mu obvázala ručníkem hlavičku. Potom" hlavičku děcka dávají do čepce, který silně stáhnou. Toto dělají proto, aby dítko nemělo velikou hlavičku. Podle jich názoru je člověk s velikou hlavou hloupý.

V prvých okamžicích života nově narozeného dítka rodiče jeho, zvláště porodní babička, dávají pozor, jak se dítko probouzí k životu. Jak kýchne, hovoří se, že bude do „prísady" a bude dlouho živé. Když má sopel, bude moudré. Dítě, které by se narodilo s dvěma zuby, bude po sedm roků nešťastné. Dítko, které umře bez křtu, je nešťastné a v hrobě pláče v určitý den. Hovoří se pak: „Nekrštence plačú!"

Jak se rozhlásí po sousedech, že dítko se narodilo, přicházejí známí a přátelé podívati se na dítko. Otec je vítá. Nejdříve podívají se na dítko a od dítka jdou k otci, kterému blahopřejí. Když je to chlapec, přicházejí i k matce blahopřáti. Nakonec blahopřejí i dítku. Otec každému hostu nabídne kalíšek a uleje mu „radostník", totiž trochu likéru.

V domě začnou se konati přípravy na křest. Stále přicházejí noví znáníí a rodina. Každý takový „strýčko" nebo taková „tetka" musí nad kolébkou něco pohovořiti. Obyčejně stojí nad dítkem, dlouho si dítko prohlíží a určuje, na koho je podobné — syn vždy na otce — dcera na matku. Jen ten, kdo se chce zdáti příliš moudrým, mlčí a nechce se rozhodnout! a dáti odpověď na otcovu otázku. Když na něho ostatní doléhají, odpoví: „Je taký, ako ho Bôh stvoril!"

Křest se koná co nejdříve, obyčejně na třetí den. Ještě v týž den, kdy se dítko narodí, sejde se rodina, t. j. všichni příbuzní, aby se poradili o jménu dítka a o tom, kdo bude