krstnou mamou a krstným otcem. To je právo celé rodiny v širším slova smyslu, ne jen právo rodičů. Krstní rodiči, t. j. kmotr a kmotra jsou stejně váženi jako skuteční rodičové. V tomto případě přijímá rodina, respektive celé příbuzenstvo, t. j. rod někoho za svého a za stejně důležitého a rovného. Zdá se, že je to prastarý zvyk slovanský, kdy rodina v širším slova smyslu, t. j. rod rozhodoval a jednotlivec prostě podroboval se tomuto rozhodnutí.

Pověra je, že nesmí se dítku dáti jméno osoby dospělé nebo dítka, které s tím jménem zemřelo. Takové jméno nesmí míti nikdo v domě, poněvadž má to jméno mrtvý, zvláště, když je to bratr nebo sestra narozeného dítka. Věří se, že dotyčná osoba nebo zemřelé dítko přijde si pro novorozeně, které dostane jeho jméno, do dvou roků.

Když je rozhodnuto o jménu dítka, vyvolí se „krstná mama", třeba i formálně. Někdy matka již před narozením dítka vyvolí si „krstnou mamu". Nutno je, aby tomuto matčinu přání dostalo se souhlasil celé rodiny.

Po poradě celé rodiny, kdo má býti „krstnými rodičmi", jde se otec s některým příbuzným oficielně zeptati vyvolených, „či chcú preukázať onu krestiansku službu ich dieťaťu". Funkce „krstných rodičov" je nej čestnější. „Krstný otec" objevuje se i při svatbě, odevzdává ženichovi nevěstu nebo se ženichem nevěstu přijímá. Je skutečným druhým otcem dítku. Tito velmi se potěší, pozorně vyslechnou poselstvo, pošlou okamžitě pro víno, aby uctili poslů, kteří s jakousi posvátnou obřadností sé svého poselstva zhostili.

„Krstná mama" už tehdy, když se objeví mezi hosty, kteří přišli se podívati na novorozené dítě, přinese dítku nějaký peněžitý dárek, který mu zaváže do košilky. Takto vyznačí, že tuší, že bude dítku „krstnou mamou" a že s radostí přijme pozvání.

Nyní, když formálně jí bylo oznámeno, že je „krstnou mamou", přichází ihned oficielně k dítku a přináší mu jako „krstná mama" dárky. Přijde ke kolíbce, znovu prohlíží dítko, chválí je otci i matce. Při těch slovech zaváže dítku do košilky větší sumu peněz, aby bylo bohaté. Zde nejde ani o pověru, ale o povinnost „krstné matky" z největší částky uhraditi náklad na křest a krtiny.

Proto ty peníze nepatří dítku jako v Čechách, kde dítku ukládají zlaté peníze do záložny nebo je uschovávají, ale matce, která z nich vystrojí hostinu a zbytek rozdá žebrákům při úvodě, aby se za dítko modlili, by bylo šťastné.

Mimo to dává dítku na krk páterky, aby se ve snu nelekalo.

V domě začnou se konati přípravy na krtiny. Krtiny bývají třetí den, když je málo práce a je zima, ale jinak obyčejně až následující neděle. Na hostinu sejde se celé příbuzenstvo a hostina bývá hlučná a slavná. Krstná mama musí donésti nejvíce a z největší částky, jak již bylo řečeno,