musí hradili náklad na krtiny. Proto dá donésti do domu dítka množství koláčů, doma napečených, mezi nimi jsou i koláče a baby, které jsou jako české bábovky i calty, t. j. naše vánočky. I dostatek masa musí posiati krstná mama. Obyčejně to bývá upečené prasátko, které sama porodní babička do domu přináší. Nese je a hliněným hrncem bouchá na dveře, na znamení, že nese „prasa". Obyčejně přede dveřmi ten hliněný hrnec rozbije, aby dítko bylo bohaté.

Když přijde „krstná mama" do světnice, přichystá porodní babička dítko do kostela na křest. Před odchodem do kostela ptají se ještě, jaké mají dáti jméno dítku. Tu povstane všeobecný křik a jakási veselá hádka. Když je to chlapec, tu křičí: Pavel, druhý Peter, třetí Juro, čtvrtý Martin, Josef, Ludvík etc. Když je to děvče, vyvolávají různá jména: Maryša, Juza, Olga, Ilona, Terézia, Káča, Anča,

Když dítko je přichystané a povoz stojí před domem, „krstná mama" obřadně předstoupí před otce, když to syn, zeptá se, jak chce dítko, t. j. syna jmenovati. Ten řekne, jméno, které již v rodinném kroužku bylo ustanoveno. Když nesou ke křtu dceru, ptají se matky. Potom rozloučí se těmito slovy:

Dříve byl zvyk, že „krstná mama" vzala s babou dítko z domu jeho rodičů jen v plenkách ovinuté a donesla je do svého domu. Doma je oblékly společně s porodní babičkou do košilky, ustrojily je a teprve nesly clo kostela ke křtu. Dnes už tento zvyk pominul. Dnes ženy cítící se v těhotenství, už dávno před porodem ušijí košilky. Košilky každá matka chce ušiti najednou, aby dlouho jim trvaly. Po druhé proto, aby chlapec našel ihned si nevěstu a děvče, aby se ihned vdalo, jak by pro ni přišel mládenec.

Křest se koná v kostele. Po cestě chlapci si ukazují na porodní babičku a obyčejně pokřikují na ni: „Striga ide! — Tá vyziera jako striga!" Vůbec porodní babička požívá málo úcty mezi lidem, který jí připisuje úkol strigy, čarodějnice.

Když přicházejí domů, před branou stojí obyčejně sousedka, čeká, aby jim otevřela bránu. Dříve, než otevře dvířka, hodí pod ně hliněný hrnec, aby dítko bylo bohaté. Střepiny znamenají podle názoru lidu bohatství.

Jak vkročí do světnice, pozdraví přítomných křesťanským pozdravem a oznámí radostně, že přinášejí křesťana:

Podle jejich názoru je křesťan pánem proti pohanu. Tím vyjadřují svůj náboženský názor.

Po tomto pozdravu přijme otec dítko a přivítá je: „Ach, moja Maruška!" Všichni přítomní volají dítko jménem. Dítko