vržené nevěstě, o čarodějníku a jelio učedlníku, o vděčném nebožtíku — v minulosti skutečně platilo právo zmocňovati se těla dlužníkova, a tělo mohlo býti pohřbeno až po zaplacení dluhů; povídka jest vzpomínkou těchto právních pravidel (str. 115), o staroegyptské povídce o dvou bratřích, a zvláště o jejím motivu o vlasech dívčiných, plujících po řece — nemohl býti lépe lokalisován než v posvátných vodách Nilu (str. 118) a j. v. Na konci této hlavy čteme poznámku, že můžeme také pozorovati u mnohých pohádek degeneraci, povídky o lidských osobách převracejí se v povídky o zvířatech u národů nižší kultury, na příklad uvedl přeměnu povídky o Ali Babovi a 40 zlodějích v západní Africe nad dolním Nigerem (str. 129).

Těžké otázky o původu a vlasti pohádek nelze zajisté řešiti pouhým srovnáváním dvou, tří, třebas sebe typičtějších versí z různých končin, a v takové přehledné knížce vůbec není možno je řešiti, leda když používáno provedených již jinými učenci analysí jednotlivých látek. Leč tu jest značný nedostatek této knihy; nebylo poukazováno na práce finských učenců Kaarle Krohna o bajkách, jimiž zahájen nový směr těchto studií, Anti Aarna o několika pohádkových látkách a j. a j., nebylo přihlíženo náležitě ani k Anmerkungen 'ke Grimmovým KHM, jen v poznámce bylo toto dílo bibliograficky uvedeno, poukazováno hlavně jen k pracím francouzských učenců, především ovšem Gastona Parise a Em. Gosquina.

V 3. kapitole „Les Contes populaires et la littérature" (130 až 189) prováděna podrobně základní myšlenka spisovatelova a ilustrována velkou řadou příkladů o značném vlivu, který po věky měly pohádky na vývoj literatury. Několika málo slovy dotýká se problému o bajce a míní, že literární bajka není leč vývoj povídky o zvířatech (str. 133). Promlouvá o látkách rozšířených v literaturách starověkých i klasických a míní, že třeba v tradicích antického světa připouštěti velmi starý mezinárodní živel (str. 142). Ze středověkých literatur vybral pouze francouzskou (str. 144 a d.). U některých látek zastavil se spisovatel blíže, jako u Roberta ďábla (str. 154 a d.), shledává v této povídce přetvoření (transformation) lidové pohádky.

Podobně se dotýká ještě rozmanité řady povídek zpracovaných prosou, veršem i dramatickou formou, kromě jiných Kupce benátského (str. 162) i Bouře Shakespearovy a její nápadné shody se starším dílem norimberského skladatele Ayrera (str. 164): to jest literární „transformace" rozšířené pohádky o obru (netvoru), jeho dceři a mladíkovi, který provede nadlidské práce pomocí dcery netvorovy, dále Dona Juana (str. 166), jehož podstatou jest známý motiv o pozvání nebožtíkovy hlavy k hostině. Poslední stránky knihy jsou věnovány vyhlášeným indickým sborníkům (str. 170 a d.) a sborníku Tisíc a jedna noc (str. 185 a d.). Ale nedočítame se nic o vlivu umělé a umělecké literatury na lidovou ústní literaturu, ani o pronikání středo-