wlk tga kožjšky ta poga, tak sa nanho hnewám, hneč by ho zabyla koby tu bó; ale ak se zas potom zaradugem. kog si ich mač opí z brucha toho požrawyho wlka wypare s róhami. Matka: To wám wer jem moja deci aš ú radži pošuwate we ge to y pekná, a pre wás welmi užitešná, lebo se ušjte s né ak ge to kog wašjeh rodičow neposlúchate. Ma tak tody pošuwagte zašňjam!

Zcela jednoduše jest úvod ve versi téže bajky, kterou upravil Janko Botto (Škult. Dobš. 486 č. 54): Počujte, deti, počujte, poviem vám jednu rozprávku.

Stejně v Časopise slov. mus. spol. XVI, 106. Blíže zase předchozí, šíře rozvedená u Dobš. VIII, 93: Podte. detičky, poďte: budem vám rozprávať poviestku. Anča, Zuzča, Marca, kdeže ste \ Posadajte si okolo kozuba. As ty, Andriško, dones dreva a ty, Janíčko, prilož na oheň, aby lepšia svietilo sa nám. — No tak, už je dobre; už počúvajte. Tak posvoláva si matka detičky kolo seba ku kozúbku; potom jim rozpráva ďalej.

V tištěném úvodě povídky „Starý človek a dvanásť oviec", kterou upravil Janko Rimavský (Dobš. VII, 3) jest proti rkpnému textu dodáno: Počúvajte deti! idem vám rozprávať rozprávku, akej ste ešte nepočuli; aleže dajte pozor, abyste si ju dobre zapamätaly.

Apostrof uje chlapce:

v povídce „Stará dievka a čert" (Dobš. I. 59): „Chlapci, sadnite si dolu, budem vám rozprávať jednu hádku!" Nebo apostrofuje lidi vůbec:

v povídce „Ľudojedi" (Škult. Dobš. 334 č. 34): „Keby vedel, čo viete, rozprával by, čo neviete. No ale to ešte sotva viete, že bol raz jeden chudobný otec ..."

Škult. Dobš. č. 53 „O Mechuríkoví": „No tak počujte! Bou vám edon-raz edon mechúrik ..."

Do úvodu zařazena verse z řady povídek, jak je pohádka dlouhá:

V povídce „Zakliaty zámok" (Dobš. II, 70 Súpis II, 450) byl převzat úvod podle vlastního doznání z Prostonár. zábavníka a sice IV. sv. str. 368, který před tím se již čte v cod. Rev. C. str. 56: „Bul jeden oráš a tot vioral jednu ládišku. Kebi zajäšok v ladičke bol mal dlhši hvostík, aj poviedka bi bula dlhšä bivala." Prosinec 1844. Podle poznámky k tomu přičiněné bývá taková též závěrečná formulka u povídek v Revúci vypravovaných.

„Deti obyčajne unúvajú starších, aby jim rozprávali. Tu starší človek započne: „Bol raz jeden oráč a ten vyoral jednu truhličku a v tej truhličke bol jeden zajačik a ten zajačik mal chvostík, pozrite že, aha! len takýto krátky!" Pri vykrikniku „Aha!" ukáže rozprávač mal ý prst a pokrčí, pomrdá ním a zatíchne. Deti ozvú sa: „A potom 1 A ďalej? Jaj, to je krátka!" Rozprávač povie: „Veď keby ten zajačik bol mal dlhší chvostik,nuž by aj rozprávka o ňom bola dlhšia; ale pozrite, keď len takýto krátky bol, — aha; (ukáže malíčkom ešte raz) — nuž vám je aj rozprávka len toľká." Deti ale neprestanú prosiť a unúvať, až kým rozprávač nepovie: „No, ticho že! Počúvajte!" Tu zatíchnu ako nemé a počúvajú až do konca.

(Pokračování příště.)