V pohraničních okresech Klatovy, Sušice a Prachatice hlavně na venkově bylo značně rozšířeno šňupání tabáku. Požitku tomu oddáni byli Němci, od nichž naučili se tomu i Češi.

Šňupavý tabák, který byl v trafikách prodáván a nazýván „císařským", netěšil se velké oblibě ti pravých „šňupáků", za to však šňupavý tabák bavorský zvaný „brizil", „prizil" byl jimi vyhledáván. Tento tabák byl podloudně dopravován ve velkém množství až do převratu z Bavor; v každé větší obci byla rodina, která se živila podloudným dopravováním tabáku. Hlavní cesty, po nichž se brizil k nám podloudně dopravoval, byly přechody u Sv. Kateřiny, u Železné Rudy, Hůrky, Gsengetu, Prášil, Modré, u Modrého sloupu pod Luzným, u Finsterau nedaleko Bučiny a přechody u Třístoličníku. Podloudnictvím zabývaly se celé tlupy podloudníků, jež chránilo obyvatelstvo a neprozrazovalo finanční stráži. Měli-li býti podloudníci přistiženi finanční stráží, odhodili vaky s tabákem a útěkem se spasili, aby nebyli potrestáni vězením. Leč i někteří finanční strážníci prý časem přimhouřili obě oči, aby neviděli „pašování" tabáku, neboť byli mezi nimi i vrchní komisaři náruživými „šňupáky" brizilu. Po převratu rozmnožením finanční stráže a zavedením zlaté marky v Německu bylo podloudnictví zcela zamezeno. Jaké oblibě se těšil šňupavý tabák, zřejmo jest z toho, že snažili se „šňupáci" získati tabák 4, tehdy, když byl zabaven. Přihodilo se, že finanční stráž dopravila k zničení tabák k bernímu úřadu v Sušici, který byl v radnici. Tu policejní strážníci Tonner a Holzel dověděli se o tom, sehnali několik otepí slámy a rozložili je v záchodové žumpě. Berní úředníci tabák naházeli do záchodu a policejní strážníci v noci tabák vytahali, omyli a pak svým známým rozdali.

Podloudníci prodávali listy tabákové stočené ve smotek, máčené ve zvláštní tekutině, takže tabák již zahníval. Ze svazků tabákových listů teprve se připravoval šňupavý tabák. Na přípravu tabáku jsou dva recepty: český a německý. Podle českého receptu připravovaný tabák byl příjemnější, podle německého ostřejší. Češi dbali více na příjemnější vůni a jemnější požitek, kdežto Němcům stačil ostřejší účinek na nosní sliznice.

Česká příprava tabáku byla tato: Vzal se % kg tabákových listů, ty se rozřezaly na drobno a daly se trochu sušiti. Nato vložily se do hliněné nádoby vypálené, zvláště k tomu účelu hrnčířem vyrobené. Nádoba ta zvala se „střep". Jest to nepolé-vaná nádoba, podobná bábovce v průměru 26 cm", výšce 11 cm, síle stěn 1 cm, uvnitř s „pupíkem". V Sušici vyráběl je hrnčíř a kamnář H. Rokycký, od jehož syna Josefa získalo jednu nádobu městské museum v Sušici; podobné nádoby uloženy jsou