i v městském museu ve Zwieselu v Bavorsku. K rozřezanému tabáku přidal se 1 dkg cukru, 4 sladké mandle nebo lískové oříšky a 3/4 dkg hašeného vápna, chtělo-li se docíliti „ostřejšího" tabáku; čím více přidalo se vápna, tím byl ostřejší tabák, ale tím více také ničil sliznice nosní. Byl-li střep nový, musil se předem vyhladiti jemným pískem. Na to tabák s přísadami výše uvedenými třel se ve střepu dřevěným kůlem, tvaru kyj ovitého, tenkým koncem. Rozetřený tabák prosíval se na jemném ře-šátku. Jemně prosetý tabák opět se vysypal do střepu, přidalo se k němu 4 dkg dobrého másla převařeného a nyní pomalu a pozorně se třelo. Rychlé tření tabák spálilo, špatné máslo tabák zkazilo; musila býti již zručnost a zkušenost, aby připraven byl dobrý šnupavý tabák. Hotový tabák nasypal se do láhve a dobře zazátkoval, třetí den mohl se již šňupati, ale čím byl starší, tím byl uleželejší a nabýval vůně a chuti sušených švestek; nezpracovaný tabák voněl jako naložené švestky. Z velké láhve sypal se šňupavý tabák do menších skleněných lahviček, placatých, broušených, různě zbarvených a často i zdobených vrytým monogramem, jménem, případně i odznaky jednotlivých řemesel. Tabatěrkám říkalo se „házečka", byla-li proužkovaná, „šnirlovka". Byly zhotovovány též z, rohu, ty byly praktičtější, neboť na ploché straně měly přiděláno víčko, aby se tam snáze tabák vsypal. Lahvičky uzavíraly se zátkou dřevěnou, koženou (koženým třapcem) nebo kovovou. Do nich sypal se tabák pomocí hliněné nebo dřevěné nálevky, (formy dvojitého kužele)^ 7—10 cm vysoké, nahoře o průměru 5 cm, dole 2'5 cm, ale tak, že otvory nálevky protahoval se spirálově stočený drát 12 cm dlouhý. V městech mívali tabatěrky ze zvláštní masy višňové barvy, na .jejichž víčku byla ozdoba vykládaná z karlovarského kamene; jmenovali je „santavka", „sandałka" (posměšně „chcandálka"). Nebo měli „březovky" z březové kůry vyrobené, nebo tabatěrky z různých dřev zro-bené tvarů různých (na př. muž sedící na bobku, dřevák a pod.).

V německých obcích připravoval se tabák takto: Smotek silně napuštěného a vlhkého tabáku se rozkrájel a vhodil do třecí nádoby zvané Tabakscherm, k tomu přidalo se trochu popelu, trochu hašeného vápna a přepuštěné máslo, a vše se třelo. Německý venkovan měl celou serii tabatěrek, k nimž jako zátky byly z dřeva vyřezané figurky psíka, lišky, zajíce a pod. Pěknou sbírku tabatěrek má v Hůrce tamní farář pan Dr. Březina. Šňupající, byl-li ve společnosti, neopomenul nikdy na-bídnouti šňupec všem společníkům. Když jsem nastoupil před válkou místo městského tajemníka v Sušici, tu hned při prvé schůzi městské rady po projednání prvního bodu programu, vytáhl jeden pan radní tabatěrku, šňupl si a dal kolovati po všech členech rady počínajíc panem starostou; ovšem došlo i na mne, ze zdvořilosti pokusil jsem se šňupnouti, ale zůstal jsem jen při pokusu. A tak tabatěrka kolovala ještě několikráte po dobu zasedání.