sopise A magyar nemzeti múz. néprajzi osztályának értesítoje II. 1901 str. 155—157. (Bátky Zsigmond, Szalagszövö táblácskák.)

Vedle těchto území (dodnes je živá výroba ta v Nitransku, zejména v severním jeho cípu kol horního toku Nitry. Nejozdob-nější výrobky pocházejí z jižního okolí Topolčan, kde jsou na destičce pro 70—90 asi nití tkány široké ozdobné vlněné pasy ženské, zvané „šnorky". (Obr. 1.) Patří ke kroji „chochľarek", „sukňarek", který je nošen v oblasti mezi Nitranským a Hloho-veckým pohořím od Hrušovan po Jácovskou dolinu a zde je téměř v každé vesnici několik žen po domácku hotoví. Jsou 4x/2 lokte dlouhé, 5 cm široké, zakončené bohatými střapci („gon-flámi") a podle okolností jsou různobarevné. Tkány jsou dnes výhradně z „kamrholu", t. j. berlínské vlny, kdežto staré bývaly i z harasu nebo „satinu" (bavlny). Protkávány jsou hustě pevnou domácí přízí na klubíčku namotanou, kol které je měkčí vlněná osnova rukama pevně utahována, takže hotové pasy jsou tvrdé a pevné. Vzory jsou celkem jednoduché. Odpovídají nejprostšímu typu norských tkanie, ale starožitných složitějších motivů ne-uchovaly. Jsou to jen úzké barevné proužky po krajích a uprostřed pásu, t. zv. „krivé rátky", případně mezi nimi drobné čtve-rečkovité „ríčičky" v 1—5 řadách, nebo delší příčné „zúbky", které všechny možno různým složením různě kombinovat. Ale vcelku nejsou kombinace příliš odchylné.

Vedle vlněných pasů tkány jsou někdy ručně i režné nebo bílé, přezné nebo bavlněné tkaničky k zástěrám, sukním a mužským gatím s jednoduchým, červeně vyznačeným páskovým vzorkem.

Destičky pro tkaní jsou zde obdélné a rovné. (Obr. 1.) Ale našla jsem doklady (v Hrušovanech na př.), že nejsou vyřezány celé z jediného prkénka, tak aby rýhy („járčeky") byly vřezány uprostřed, nýbrž rýhy ústí na kraj prkénka jako zuby, a aby niti nevybíhaly, je k jejich konci přiložena a pevně přivázána tenká laťka. Srovnejme k tomu podobné doklady ze Severní Ameriky z Connecticut, kde jsou zuby destičky obdobně ukončeny, anebo z Maine, kde vůbec uzavřeny nejsou. (Report of the U. S. Nat. Museum 1899 s. 500—503.)

V severnějším území této Nitranské oblasti, mezi Topol-čany, Bánovci a Prievidzou ponecháno je tkaní úzkých tkanie vesměs jen cigánkám a je tu dnes jen zbytkem dřívější hojné výroby. Mládenci v širokém okolí Trenčína nosívali při límečcích košil pestré bavlněné žínky na krosiencích tkané z barevných nití osnovy, které byly protkávány barevným útkem často i bez jakéhokoli vzoru. Ženy pak v okolí Oslan, zejména Němky z Velkého Pole, nosívaly čepce vzadu svázané širokými tkani-cemi, splývajícími až skoro k lemu sukní. Tkanice ty, obyčejně černobílé, byly rovněž na krosiencích vyrobeny a sice tak, že bílým útkem byly vytvářeny na černobílé osnově pravidelné kostky nebo pruhy. Dnes cigánky tkají na malých šestibokých