ruba u Iľavy, nikoli u Trenčanských Teplic, kde leží Dolná Poruba a kde této techniky vůbec nepoužívají) a vyskytují se toliko v několika vesnicích. V Horní Porube, v přifařené nevelké dědince Kopci a částečně i v Malém Podhradí (Košeckém), které všechny patří společné velké obci a jedné krojové oblasti. Shodný ráz čepců a úpravy vlasů sahá sice i dále po levém

Obr. 2. Tkaní čipky na „krosiankách" v Horní Porube u Iľavy. Fot. D. Stránská.

břehu Váhu po Belušu, ale takovýchto čipek u nich již není. Toliko v Mojtíně, horské zapadlé vsi, patřící administrativně k Pružině, zavedly ženy v posledních letech tyto- krajky též a sice podle vzoru žen z Kopce.

Čipky porubské jsou tkány na „krosiankách" o 13—17 otvorech s rukojetí dole, která v Mojtíně někdy dosahuje značné délky, aby destička mohla být přidržena mezi koleny, a tím ji mění v zásadě vlastně v typ stabilní.

Významné jsou při těchto tkaných čipkách především jejich technika a pak vzor. (Obr. 3.)

Pestrý ornament je proveden vždy na červené půdě a základním jeho motivem jsou „zúbky" od předního kraje čipky vybíhající, t. j. příčné nedokončené proužky, často i na způsob podkovy spojené. Obr. 3 a) představuje nejstarší a nejjednodušší