před 3—4 lety od žen. z Kopce, když pracovaly společně na letních robotách, přidány byly další varianty. Zajímavé jsou zejména t. zv. „kľučky" (obr. 3e), kterým byly bezprostředním vzorem o' něco starší mojtínské barevné krajky háčkované, prováděné hustými sloupky nebo pecičkami.

Kromě ve tkaného vzoru jsou tyto krajky prizdobený vyšívanými ozdobami podle krajů, kde jsou protaženy barevné niti buď zcela rovně nebo vlnitě anebo tak, že se dvě vlnovky protínají. Přední kraj čipky je pak dnes vesměs zoubkován „sľuč-kami" z povytažených nití útku.

Čipka je provedena vždy dělenou berlínskou vlnou, která protkává jednobarevnou vlněnou, bavlněnou nebo nitěnou osnovu. Vzor je tedy vždy tvořen útkovou nití a nikoli osnov-nými. Podle dosud známých dokladů je tento způsob protkávání krajek na Slovensku vskutku vzácný a při usuzování o jejich původu patří mu základní důležitost.

Pro krásné ozdobné pasy krosienkem tkané u severských národů, Litevců nebo Malorusů charakteristický je způsob, že vzor je tvořen osnovnými vlákny, podobně jako je tomu u vzorkovaných šnorek nitranských nebo konečně i u jednoduchých tkalounků slovenských i českých. Osnova je_ pro každý vzor jinak nasnována a různobarevné niti jsou podle určitého pořádku předem vybrány, kdežto pevný útek zůstává z materiálu jednobarevného. (Pěkně je popsán postup ten na př. v Mitteilungen der litauischen literar. Gesellschaft V. s. 611—627 nebo ve Fataburen 1915 s. 220 n.), Naproti tomu u porubských čipek je postup obrácený. Osnova zůstává skryta a barevný útek ji hustě protkává způsobem odpovídajícím technice srbských a maloruských kilimů a srbskému klečanju. Ornamenty krajek nepoukazují však k starobylým motivům ani jedné z obou technik.

Je přirozeno, že takovéto zvláštnosti vzbudí přání zjistiti jejich původ. Tkanými čipkami a bohatými výšivkami liší se H. Poruba a Kopec pronikavě od celého okolí, a protože obě vsi uchovávají si ve stavbách, v řeči i ve způsobu života nejeden přežitek, je na snadě považovat i tyto jejich krajky za starožitný domácí výrobek. Ale pátráme-li podrobně po jejich vývoji, dozvíme se překvapujících zpráv. Jejichtrvání v Porube a okolí není starší 35—40 1 e t. Dříve jich nebývalo a známa je jejich první hotovitelka zde, stará Križanka (Anna Živčicová), dnes 531etá.

Před tím nosívaly zdejší ženy u čepců krajky zcela jiné, paličkované, kupované. Donášeli je muži a děvčata z robot ze „Záhoria" (severní cíp Nitranská, ležící od těchto končin Pováží za horami), kde pracovali v létě na dvorcích nebo u sedláků, anebo je ženy kupovaly na jarmarcích nebo i v městě u žida. Na trzích kupované krajky byly jednoduché, úzké, bílé, s barevnými dlouhými cípatými zoubky, jaké jsou všeobecně známy na př. i z čičmanských zástěr nebo rybanských čepců a jakých