dodnes používají v severním Nitransku pod jménem „cigánske čipky". V dolině Zayúhrovské byly nazývány „okrajky". Krajky ze Záhoří donášené bývaly dvojí: buď podobné se „zúbky", ale širší a barevné, aneboi ještě jednodušší, celé plá-ténkově paličkované. A právě tyto záhorské krajky byly vzorem krajkam porubským a v jejich domove musíme hledali i vznik a původ výrobků z Poruby.

Križanka vypravuje, že se je naučila tkát „sama od seba". Viděla prý cigánku tkát na krosienku žínky k zástěrám, i její matka nosívala prý takové tkaničky u fertuchy, a přišla prý tehdy na myšlenku utkat podobným způsobem čipky k čepci. Tetka jí vyřezala krosienka a děvče s kamarádkou zkoušelo tkát. Připouští ovšem, že jí vzorem byly kupované krajky záhorské, a jejímu tvrzení tedy, že na tkaní přišla sama od sebe, musíme rozumět tak, jako se ukázalo, při mnoha podobných zkušenostech sběratelů, že sama zkoušela doma napodobit viděnou věc tak dlouho, až se jí podařila.

Sledujme, je-li její vypravování pravdivé. Nitransko je dávným domovem paličkování a to nejen krajiny u Váhu, nýbrž i tento kout Záhoří. Zdejší krajky k čepcům jsou velmi jednoduché, z, hrubého materiálu vlny nebo- bavlny provedené a vždy barevné. Charakteristikou jejich je pláténkové proplétání nití, které někdy tvoří téměř celou krajku, velmi často bez jakýchkoli dírek, dále oblíbený vzor zoubků a rovný nebo téměř rovný okraj. Dva typické příklady krajek z oblasti „chochľarek" předvádí obr. 4 d) e). První je paličkována z červené a modré vlny a je prototypem oněch rozmanitých krajek se „zúbky", které byly tak hojně vyráběny a vyváženy. Druhá, z červené vlny, s typickým motivem proplétajících se vlnovek, tvořících oblíbená „kolečká", „kósky" (bez středního páru), je základem, z něhož se vyvinula řada variací složitějších a rozmanitějších. Ukazuje zároveň příkladně primitivnost zdejší práce. Obr. 4 a.—c) předvádí jiný typ, krajky ze Solčan, z krojové oblasti t. zv. „spodníkarek". Solčanské krajky vyznačují se jednak přísně uchovaným ornamentem zúbku a naprosto rovným okrajem, jednak malou zvláštností v provedení. Niti probíhajících párů jsou totiž co nejtěsněji přitahovány nahoru, takže osnovní, často jinobarevné niti nejsou vůbec viditelný a krajka budí dojem spíše tkaného pruhu než pleteného. Je docela dobře pochopitelné, že porubské ženy, které takovéto' krajky viděly, ale paličkovat neuměly, pokusily se napodobit je technikou, která jim byla bližší a která jejich ráz též vystihovala, totiž tkaním.

Vedle vnější podobnosti v provedení upozorňuje na sebe i vzájemná shoda v ornamentu. Odmyslíme-li si u solčanské čipky 4 a) ony „osmičky" uprostřed (a skutečně takové krajky nošeny byly, nepodařilo se mi však získat zachovalou ukázku), dostaneme základní motiv příčných zoubků, zcela shodný s nej-starším druhem krajek porubských. Podkovovité dvojzoubky dalších krajek a zejména okrajové motivy vlnovek a proužků