niku a proto se sdružil kruh vlastenců, kteří si zvolili uvedené „poverenníctvo". Vedle tohoto úvodu obsahoval 1. sešit „Pripomenutie" redaktora Kadavého, který upozornil na starobylost nápěvů slovenských. V Slov. Pohľadech (I. 1881) pojednal o vydání Št. Fajnor ve stati „Naše národné spevy". Právem připomněl, že zejména hudební stránka lidové písně byla dlouho zanedbávána. Kollár se sice pokusil vydávati nápěvy — pod dozorem Lad. Fůredyho — ale sbírka neměla očekávaného výsledku. V. Pauliny-Tóth svým Hlaholem usiloval vyplniti tuto mezeru, ale ani tento podnik se nezdařil. Proto Fajnor vřele uvítal Slov. Spevy. Fajnor ovšem ještě soudil, že některé písně pocházejí přímo z dob pohanských, ale upozornil také na některé rozdíly mezi písněmi maďarskými a slovenskými a připojil kritické poznámky o hudební redakci. Starší názor o veliké starobylosti lidových nápěvů je patrný i z těchto výkladů. Fajnor soudí, že „slovanský zpěv" se vyvinul buď výlučně v Slovanstvu samém nebo na základě hudby řecké. Kadavý odpověděl v Slov. Pohľadech (II. roč.) článkem, v němž odmítal výtky Faj-norovy; střízlivý ton jeho stati svědčí, že vydavatel si byl dobře vědom vážnosti i odpovědnosti svého úkolu. První díl Slov. Sp. byl dokončen r. 1882 šestým sešitem. Díl II. počal vycházeti r. 1890. Do vydavatelského sboru byl ještě povolán A. Pietor a redakční práce se ujali — po smrti Kadavého — Karol Ruppeldt a Ján Meličko. Ruppeldt v krátkém připomenutí poznamenal, že „niekde noty piesne trochu popremieňal". Musil tak učiniti z důvodů rytmických, neboť našel v některých písních rytmus porušený, nesprávný, t. j. periody hudební nebyly symetricky sestaveny. Tekst ponechal, jak byl zaslán, s nepatrnými opravami, nářečí šetřil. Tento postup redaktorův vzbudil jisté pochybnosti odborné kritiky. V Pllase Národa 1890 č. 235 podal V. V. Zelený posudek, jejž doslovně uveřejnily slovenské Nár. Noviny (1890 č. 100). V Nár. Nov. (1890 č. 101) otiskl svůj kritický rozbor Jar. Vlček a redaktor Slov. Pohľadu referoval o Slov. Sp. v 9. seš. roč. 1890. Zelený ve své kritice vyslovil přání, „aby nás vydavatelstvo zpěvů zhostilo vší nejistoty o kritickém, zcela správném vydávání písní". Ruppeldt se hájil ve 2. seš. Slov. Spevů statí „Vysvetlenie a ospravedlnenie", v němž otiskl nápěvy, jak mu byly zaslány a připojil změny, které provedl. Tyto výklady přinesly uklidnění. V Slov. Pohl'. 1891 516 J. Škultéty vyslovil uspokojení, že obavy způsobené úvodním prohlášením Ruppeldto-vým byly odstraněny podrobným výkladem. Nedorozumění vzniklo nepřesnou stilisací. Také Jaroslav Vlček se vrátil k sbírce v témž ročníku Slov. Pohl'. (1891 578). Shrnul tam poznámky svědčící o pronikavé znalosti lidové písně po stránce tekstové i hudební a dotkl se také otázky o provenienci tekstů, o variantech atd. Zmínil se také o opravách Ruppeldtových, které byly vysvětleny a uznány, poněvadž se dotýkají vlastně jen notového pravopisu. Druhý díl byl dokončen r. 1896. III. dílů seš. 1. vyšel r. 1899, čtvrtý seš. r. 1907, ale smrt Ruppeldtova r. 1909 způsobila,