Literatura.

Slovenské Spevy. Vydáva Matica Slovenská. Rediguje Miloš Ruppeldt. Diel III., sošit 5. Nákladom Mat. Slov. Turč. Sv. Martin 1926.

„Slovenské Spevy" mají význačné místo ve vývoji studií o lidové písni slovenské. Když. r. 1875 maďarská vláda zcela nezákonne rozpustila Matici Slovenskou, byla násilně přervána také v oboru národopisném vydavatelská činnost, kterou r. 1870 tak šťastně zahájil Sborník slovenských nár. písní atd. (Sešit 1. svazku II. vyšel r. 1874, ale nebyl dokončen.) Tato důležitá publikace přinesla mimo jiné druhy lidového podání též 605 písní, bohužel většinou bez nápěvů. „Sborník", v němž byla uveřejněna aspoň část bohatých zásob lidového podání získaných obětavým úsilím školy Štúrovy, byl nejvýznamnější sbírkou lidových písní slovenských po Kollárových Zpievankách. Po zničení Matice Slovenské nastala jakási přestávka v práci národopisné, způsobená násilným činem vládním, ale horlivost mladého pokolení neochabla —■ aspoň v oboru lidové písně. Ve sbírkách pražského studentského spolku „Slávia" vyšly r. 1880 „Písně slovenské", celkem 735 tekstů (bez nápěvů). Vůdčí představitelé nového pokolení budiťelského Andrej Halaša, A. Pietor, Jar. Vlček a j. přispěli ze svých materialií a zachránili mnoho svérázných písní.

Počátkem let osmdesátých se Slovensko poněkud zotavilo z ran zasazených vyhlazovací politikou vládní a v kruzích vlastenecky smýšlející inteligence se znovu uvažovalo o veliké sbírce lidových písní, v nichž Slováci právem viděli nejvzácnější projev umělecké tvořivosti svého lidu na poli slovesném. Po důkladných přípravách vyšel r. 1881 1. sešit nového sborníku označeného prostým názvem „Slovenské Spevy". „Vydávajú priatelia slovenských spevov." Edici řídilo „poverenníctvo", jehož předsedou byl Ján Francisci, členem P. Mudrou, pokladníkem A. Halaša a vlastním redaktorem Ján Kadavý. Úvod vydavatelstva (datovaný 24. VI. 1880), připomíná, že písně slovenské odedávna poutají pozornost pro svou starobylost a hudební cenu, ale byl to vlastně zakletý poklad. Přítel i nepřítel z něho těžil, přítel aspoň to doznal, nepřítel zatajil, aby se nemusil zmiňovati o nenáviděných nebo přezíraných Slovácích. Domácí se o své poklady buď nestarali, nebo neměli sil, aby s úspěchem vykonali velikou práci. Bylo nutno zachrániti písně slovenské — ovšem Slováci neměli ústavu, který by se byl mohl ujmouti tohoto pod-