Byl nějaký pop v Hercegovině, který uměl velmi špatně psát. (Vuk Vrčevié 1868, 100 č. 218.) V jedné vesnici ve východní části Srbska bylo u jednoho hospodáře povídavé děvče a nikdo ve vesnici ani v okolí si jí nenamlouval (Kiéine priče 1). V nějaké vesnici v Bosně neurodila se jeden rok bavlna pro sucho (Vuk Vrčevié 1868, 174 č. 378). V jednom městě při moři žil jeden bohatý kupec (Gavrilovié 47 č. 6. Z Hercegoviny). Velmi řídký úvod: V jedné říši byl člověk, který byl vysoký 12 stop a široký 6 stop a po celé té říši se ho lidé báli (ze Slavonie, Zbornik za nar. živ. XV. 303). V nějaké říši byla jedna tak velká hora, že lidské oko nemohlo ji přehlédnout! . . . (Vuk Vrčevié 1868, 3 č. 4).

Aneb: V jedné vesnici žil jeden člověk, který měl jen jednoho syna jménem Petr (Ristió Lončarski 12, z Banátu). V nějaké vesnici žil jeden člověk, který měl 9 synů (ib. 24 č. 5). V malém městečku žil velice bohatý kupec a měl jediného syna (Zbornik za nar. živ. XVIII, str, 151, ze Slavonie). V jednom městě žil jeden chudák jménem Cosa (Obrad Karadzic 20). Přišel Černohorec do turecké kavárny a Turci na něho dotírali, aby jim něco zazpíval při guslích (Grgjić-Bjelokosić 23).

Ani slovinské povídky nevyznačují se zvláštními úvodními formulemi. Jediná jen začíná: Vypravuje se, že jedna stařena šla se skořápkou od vejce pro olej (Slov. Glasnik X. 1865, str. 285, z Istrie). Vypravují, že je datel chytrý, neboť umí najít takovou trávu, která má moc otevříti každý zámek. (B. Krek 44 č. 19.)

Častěji je určení časové. V dávné době — tak vypravují staří lidé — rakiěunský hrabě častěji okolo půlnoci utíkal z hradu (Kühar 8 č. 11, ze záp. Uher z „Perkmurja").

Před dávným, dávným časem bylo na místě, kde se dnes rozprostírá Světsko polje, veliké město (časopis za zgod. iz narodpop. XVI. 40 z Plajberku). Před mnoha a mnoha lety žil otec, který měl tři syny (Gabršček 13 č. 1. Z Gorice). V dřívějších dobách žili dva majetní sedláci a bydlili tak blízko u sebe, že jejich lesy a pole měly jednu mez (Jurčič I. 53). Ještě před nedávným časem, když lidé byli pilnější a poctivější, přebýval v Izgorniku divoký muž (Šašelj I. 213). Ještě nedávno, když se na Boltinské pastvě ukázal čert (Kühar 14 ě. 25). To bylo v oné době, kdy ještě naši lidé chodili hledat práci s cepy v rukou od vesnice k vesnici (Kontlerj-Kompoljski 34).

Legendy o putování Ježíšově po zemi mají obvyklý úvod: Když chodil Kristus s apoštoly po světě, přišel ke kováři sv. Alojovi (Slov. Glasnik IV". 73). V oné době, kdy ještě Kristus častěji přišel mezi lidi, chodil vždycky sv. Petr s nínl (Kontlerj-Kompoljski 114).

Ojediněle čteme: Bylo to brzy z jara v měsíci březnu (B. Krek 90 č. 41 B).

Místní určení je velice řídké: Na onom břehu Mury v jedné malé vesnici zamilovali se jeden mladík a jedna dívka (Kühar 1). V Li-povci při jednom domku žili v dávné době tři ženské (ib. 2).

(Pokračování příště.)