bývá namnoze velmi přesné. Vypravuje se, že byl jednou v Carihrade nějaký Turek Bekri Mujo (Mujo pijanica), kterému po otci zůstalo nespočetné bohatství. (Vuk Stef. Karadžič 315 č. 33.) V bosenské povídce: Přišel ze Stambułu do Bosny nový velitel, a oklamal starého vezíra, aby se zalíbili i novému, začali mezi lidmi brati, co našli nejlepšího, a všechno pod výmluvou: třeba pro nového vezíra (Gavrilovió 91 č. 17). Sultán v Stambułu našel jednou jednoho učeného muže a poslal ho po své říši, aby se naučil všem jazykům, které se mluví v jeho říši. (Grdjié-Bjelokosió 29 = Čorovié. tŠaljive pripov. 28 č. 5). Byl nějaký velice bohatý hadžija v Stambolu, jmenoval se Mehmet a měl syna (Dvorovió 123). Nějaká paní Turkyne v Carihrade ovdověla a zůstal s velkým počtem dětí (Vuk Vrčevic 1868, 109 č. 235).

Nezřídka uvádějí se domácí místní jména. V Sarajevě ztratil jeden žid zašitý měšec peněz a poslal hlasatele, a slíbil dáti s požehnáním sto grošů tomu, kdo to najde (Vuk St. Karadžič 328 č. 7 = Corovié, Šaljive pripov. 8 ě. 6). To ti byl nějaký bohatý kupec v Sarajevě, ale také veliký lakomec (Grgjié-Bjelokosié 93). To ti byl Šecher v Sarajevě jeden aga, docela lakotný (ib. 68). Přišel Gačanin (obyvatel města Gacka) do Mostaru (ib. 21). Byl jistý Jovan Blanié, tesař v Mostaru (ib. 46). Přišel Bosňák do Mostaru a když prodal jistému Mostarci" 100 oka pšenice, dal mu i koně (ib. 85). Driňáci (z kraje drinského) vozili vlnu do Dubrovníka. Odpočívali nad nějakou vodou, složili náklad s koní a myslili, že si tu noc u vody odpočinou. (Vuk Vrčevic 1868, 107, 232.)

Kromě toho nalézáme také ještě různá jména drobnějších míst, ovšem hlavně v místních povídkách a pověstech: Blízko Krstine ve vesnici Svinici nás devět' Vergašů devět předních sekáčů (kozbaša), šli jsme na louku kositi. (Kordunaš-Rapajié 10 č. 3.) V nějaké bitce u Dubice přemohli křesťané (Kauri) Turky a odňali jim děla (ib. 11. č. 5). Byla nějaká krčma v Žluté Lokvě v Lice (ib. 16 č. 14). Kdysi v starém čase byl na hradě Mrsiň (v Lice) nějaký silný car (Kordunaš ib. 26 č. 13). Pod Ponikvami ve vesnici Zlo-dole zemřel jednomu sedlákovi bratr, který se jmenoval Sredoje (Kióine priče 1). Ve vesnici Konopnici blízko Vlasetinců přihodil se kdysi v staré době při selských záslibech takový případ (ib. 23). Byla v Karlovci jedna baba, jmenovala se Hrdala (Strohal II. 38 č. 12). Byl švec a živil se v židovském městě u Karlovce (ib. 47 ě. 16). Tak byla v Dubovci jedna stará kloboučnice, k ní přišla sestra z krajiny a prosila ji, aby šla s ní navštívit její dceru do Dugaresy. Přišly tam za dne. Její sestra z krajiny zůstala u dcery v Dugarese a kloboučnice vrátila se pozdě večer domů do Dubovce z Dugaresy (ib. 102 č. 44). Byl u Bajnarjových v Dělnicích podivný člověk jmémen Dejče (ib. 201). Tak byla jednou na Hrašču svatba a na té svatbě byly tři baby čarodějnice (ib. I. 136 č. 29). Vezl Bačvanin (obyvatel Bačky) Reka do Pešti (Vuk St. Karadžič 326 č. 5 = Čorovié, Šaljive 15 č. 13). V Duna vertu, kde naši Srbové před osmdesáti a několika lety bojovali s Bavory, odsoudili nějakého zloděje koňského na šibenici (ib. 327 č. 6).

Tato přesná určení místní bývají zpravidla jen při povídkách anekdotických a místních pověstech. Bývají konečně také méně přesná.