chodil po zemi, seděli Bůh a čert ve stínu a hádali se. Vtom šel kolem nějaký člověk (ze Srbska, Kiéine priče str. 160). Legenda z již. Srbska (Gavrilovié 81 ě. 14). Když Boží syn byl dítě, přišel jednou z vesnice do vesnice a řekl na posledním místě, jak zbloudil. I prosil, aby mu nějaký dobrý člověk ukázal cestu zpáteční. — Když sv. Mikuláš chodil po zemi, našel u moře nějakého člověka, který stále volal . . . (Vuk Stef. Karadžič 330 č. 9.) Když sv. Sava šel na hrob Kristův, byl na zpáteční cestě delší dobu v zemi cara Virauna (Faraona) (z Liky, Kordunaš I. 1900 16). Když se naplnilo 40 dní od Kristova narození, šla jeho matka Marie do kostela se modlit (z již. Srbska Karadžič 428). Jeden jarní den putoval sv. Sava mezi lidem a tak ho cesta vedla skrz velký les. (Браство XII—XIII. 147, ze stř. Srbska.) Když prorok Mohamed chodil po zemi a dělal zázraky, i všelicos prorokoval, slyšel čert a řekl: chci zkusit, je-li pravý prorok, jak mi ho lidé líčí (Vuk Vrčevió 1868,140). V starých dobách neorali lidé tak, ani ženy netkaly tak jako dnes. Lidé orali pořád z jednoho kraje . . ., ženy tkaly stále z jednoho kraje . . . Když sv. Sáva putoval mezi lidem a poučoval ho, nelíbila se mu tato práce ani u oráčů ani tkaní žen (ib. 141 č. 4). V staré době, říkají, že ovce i dobytek utíkal před sršni a to změnil sv. Sáva, a hle jak (ib. 150 ě. 16). To se sešel sv. Ilija s Mohamedem na nějakém vrchu (Karadzic sv. III. str. 82).

Přesněji je stanoven čas: V staré době, kdy byli v Srbsku řečtí biskupové, přišlo několik sedláků k biskupovi stěžovat si na svého popa (ze záp. Srbska, Kióine priče 61). Za doby tureckého panství v Srbsku Turci často chodili po vesnicích, hostili se a přenocovali (z jz. Srbska ib. 121). V té době, kdy panoval mor v Srbsku, oženil se jeden sedlák Petr s jednou vdovou (ze Sremu ib. 33). Jednou, když vznikly mnohé povídky o knězích, vypravovalo se taky toto (ze stř. Srbska ib. 125). V starých, starých dobách byl takový zákon, že Chrvati ubíjeli staré lidi, kteří neuměli vydělávat si živobytí (Strohal II. 191 č. 2 z již. Chrvatska). Za okupace, když se Hercegovci vraceli na svá spáleniště, dostávali jeden čas příděl v kukuřici, aby se uživili (Grdjié—Bjelo-kosié, Stotina šaljivich priča 25). Bylo asi před 50 lety, že naše domky v Deunicích byly tak malé, že mohl vlk přijít do vnitř (z již. Chorv. Strohal II. 217 č. 20). Říkají, a je to pravda, že před několika sty lety přinesli andělé sv. dům matky boží z Nazareta na Trsat. Tehdy byl pánem na Trsatu jeden hrabě Frankopán (Strohal III. 17 č. 4). Prošlo mnoho set let, co přišla matka boží od sv. „Rozária" aneb matka boží od sv. Růžence do jedné maličké kapličky k nám, dolů na Lešenský vrch a stavěla se na nejlepších polích (ib. 213). Byla sobota a je od té doby 10 let. Zborník za nar. živ. X. 272 č. 6. Ze střední Dalmácie.

Zcela všeobecně: V staré době žil jeden bohatý a vebký král (ib. XVII. 167 č. 41 ze Slavonie). V jednom čase byl nějaký král, který měl 3 dcery (ib. XVIII. 158 č. 62). V staré době, můj synku, když jsem se provdala, neměli jsme takové domy a stavení, jako máme dnes (Kiéine priče 92). Stará je to řeč, že Hercegovina celý svět osídlila, ale sebe nevysídlila (Karadzic III. 82). Kdysi v staré době mezi velkým a malým vrchem, žil jeden chudý člověk se svou rodinou (z Černé Hory, Rovinskij II. 574).