Celkem má tento oddíl 213 odstavců, rad asi (z důvodu již ■výše vyloženého) něco více. Rkp. načítal sice 226 rad, ale při počítání zapomenuto na číslice 91—99 a 182—-186, za to zase opakovány 156 a 171.

Jen tento oddíl je snůška rad vskutku hospodářských; sedm následujících a veliká většina posledního, osmého, mohly a měly nalézti místo v dílu I. Mimo poslední oddíl postačí zase naznačiti jejich obsah vlastními jejich nadpisy.

32a—55b „Proti ukrutné nemoci dna11) řečené, podakře, lámání v kostech, v hlavě, draní v střevích12) a vnitřní dně, kolika řečené". Oddíl ten obsahoval původně snad 157 odstavců (ne receptů, poněvadž na př. č. 17 jest jen výklad o příčinách nemoci, č. 18 podává 4 rady) — rkp. počítá jich 156, ale číslice 4 se opakuje; dochováno jich však cele 100, poněvadž jsou nyní ztraceny listy 42—49 s čísly 65 — vlastně již koncem č. 64 — počátek č. 120. Z toho " 9/10 Jsou léky proti dně a „dna-vým nemocem" (s ní bývají jmenovány „šlak", „pakostnice", „stříly" a „podagra"), rozličným druhům jejím podle místa, kde trápí („dně hlavní", „střevní", „nožní", „kloubní", „kyčelní", „svazové", „svalovité"), „dnavým bolestem", „dna-vému lámání", „dnavým otokům". Nemoc ta byla patrně velmi častá. Mezi příčinami, které ji člověku způsobují, uvádí se „přílišný hněv, když nato hned mnoho jí a pije", a také „veliké smilstvo" (hledíc k tomu nemocný v léčení musí „býti prázen ženské milosti" č. 18).

54a—6511 „Proti hlízám, pryskýřům, vnitřním i zevnitřním, mornímu jedovatému nakažení i jak se při tom jeden každý chovati a takové morní povětří čím od sebe odháněli a jak svého zdraví zachovali má". 96 odstavců (rkp. počítá 97, vynechav číslici 90). Skoro polovice jich se týká moru a „mor-ního nakažení"; většinou jsou to profylaktická opatření „v mor" (= v době moru), nepatrnou výjimkou nějaká pomoc „v mor nakaženým" 8. Také našemu lékaři je „nejlepší lékařství v mor s Pánem Bohem se smířiti a hříchův želeti" 6 a jistě významné je, že také zde hned jako v I. díle v kapitole o léčení ran následuje „Proba nemocného, bude-li živ a nebo umře" 7, poučení o tom, „která znamení předcházející smrt člověka, ukazují"; jako původce tohoto poučení je jmenován, ale sotva přímo dotázán, „mistr Galenus" — je to jeden z pouhých dvou případů, kdy náš autor výslovně přiznává svůj pramen.