po zemi, aniebo, konečne pomocí zvláštních cvTačih: dvou silnějších tyčí, spojených na jedinom konci v ostrém úhlu (zde mírně zatesaných). Vláky jsou položeny tímto koncem na hřídel šikmo k zemi,, pluh pak převrácen na bok, opřen o- podložené vláky, a tyto potom vlečeny s pluhem a kolečky, při čemž se oba konce tyčí smýkají po zemi (viz obr. 6.). —■ Ve způsobu, jak je pluh na poje přenášen, rozeznali lze některé roizdíly mezi pásmy: zatím co přenášení na vozech anebo prostým vláčením vyskytuje se více v nízkém a ve středním pásmu, ve vyšších polohách používá se vlaků. Zdá se (nakolik alespoň bylo možno zjistiti), že se paralelně s tímto, zjevem vyskytuje i rozdíl v pojmenování vlaků: ve vysokému pásmu nazývány jsou volocúä (P.), kdežto níže znám je пакеѵ k obyły n a (N. B., N. S.).

Pravidelne oře svou půdu každý sedlák sám; jen v prípade, že nemá dosti dobytka anebo příliš slabý dobytek anebo že nemá pluhu, vypomohou si sedláci orbou společnou, nazývanou supriäž (P.). Dva sedláci zapřáhnou své voly (nebo koně) spolu do jařma (anebo ze tří sedláků dává jeden pluh, ostatní dva dobytek) a střídavě orají tak každému jeden den. Sdružení to trvá obyčejně pouze jednu sezonu práce a sedláci ti nazývají se s u p r i á ž ń 'i k i (P., N. B.).

Brány (boro n ä P.)9) mají dřevěnou kostru a železné zuby; jen tu a tam vyskytnou se zuby dřevěné, pravděpodobně toliko z nedostatku železných, když se některý z nich ulomí. Skládají se ze dvou silnějších postranních trámečků a několika paprsků (kratších, obyčejně čtyři, býla P.). Postranní silnější trámečky spojeny jsou napřed nejprve zvláštní oblou tyčkou (big ár P.), kdežto dále všechny paprsky spojují poblíže jejich koncům dva trámečky (bérce P.; v N. B. i pro tyto i pro všechny ostatní zapsán název b y é 1 c a). Zuby hui z'ďz'a P) jsou vbity pravidelně po 6 v jedné řadě. Na přední příčce volně se pohybuje petlice se železného řetězu (pobihán'a P, 1 a n c ú k N. B.), následkem čehož se mohou i brány při vláčení sem a tam pohybovaü.

Pustá, ještě neoraná půda nazývá se zalěšena z e m l'ä (P.); taková, jež bývá jenom'přeorána, a potom přes rok zůstává nedotčena, aby následujícího roku byla zase přeorána a zaseta ovsem — má název v ý v e r n'e n a z e m Pá (P.).

Celé zde zachycené území charakterisují hlavně dvě známé formy co se týče uložení sklizně sena. Méně často vyskytuje se všeobecná forma konického stohu (kopyéc'a P.), v jehož středu je do země vbit stromek s přisekanými větvemi (ostrou P.), a na jehož vrcholu je položena vidličnatá větev (prye klatka P.), aby přitlačovala horní část sena.

Poměrně častěji stojí vedle domů a na polích druh krytého stohu (oborih P., oborůh N. B.) fiksovaného na místě po